V letech 2006-2007 na dotazy čtenářů odpovídal Lucian Kantor z manželské poradny v Praze. Děkujeme za spolupráci.

Rubrika: 
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Zlomené srdce

    Dobrý den, prosím o Váš názor na věc... Se svým přitelem jsem byla téměř rok, z toho poslední 3 měsíce jsme spolu bydleli. Kromě svého zaměstnání jsem tak musela zvládat denně vaření a uklízení celého baráku. Můžu říct, že jsem pro něj dělala vše, co chtěl a potřeboval, dokonce jsem po večerech pomáhala s jeho prací přes internet. Vždy byl svym způsobem trochu bezcitný nebo city nedokázal projevovat. Nikdy mě neoslovil mym jménem, pouze přezdívkou, která se mi ještě k tomu nelíbila. Nikdy mě sám od sebe neobjal, nepolíbil, ... Trápilo mě to, ale dalo se na to svym způsobem zvyknout. Věděla jsem, že mě má rád a že se mnou počítá. Vše, co se na baráku (jeho) opravovalo, kupovalo, předělávalo, ... chtěl vždy znát můj názor, o všem se se mnou poradit. Trávili jsme spolu téměř všechen čas. Před pár dny večer jsem nevydržela a podívala se mu do telefonu... Vím, že se to nedělá, ale nedalo mi to! Říká se přeci - důvěřuj, ale prověřuj. Měl tam zprávy od nějaké slečny... Zeptala jsem se ho, co to má znamenat a dostalo se mi odpovědi, že to jsou jen takový kecy, že to nic neznamená a že jestli mě to zajímá, tak si takto píše s deseti možná dvaceti dalšíma... Argumentem bylo, že když a to co si s ní psal, tak s ní nemohl být, protože jsme byli spolu. Jsme spolu, ale on přes telefon flirtuje s jinou!!! Ve finále mi řekl, že to je vrchol, co jsem já udělala (že jsem se do toho telefonu podívala), že to by ode mě nečekal, že jsem to přehnala a ať se zbalim a jedu domů (k rodičům). On že má prý svědomí čisté vůči mě i vůči sobě. Chápete to? ... On píše nějaké jiné, že za dvě hodiny by u ní mohl být, že teda ještě ten měsíc počká než ji uvidí, ať mu pošle svou fotku, že on ji pošle taky a tak, .... Myslíte si, že takový člověk má opravdu svědomí čisté? Podle mě spíš žádné svědomí mít nemůže. Jsem z toho na dně, protože jsem věřila, že i přes jeho mouchy je to ten pravý chlap, se kterým bych chtěla už zůstat. Strašně mi ublížil a zradil... Připadám si jako úplný pitomec, kterého on ze mě celou tu dobu dělal!!! Poraďte, co s tím. Jak si mam jeho chování vysvětlit? Chtěl mít doma jistotu a pohodovej vztah, partnerku, která vše udělá bez řečí, ale zároveň potřebuje být obdivován od jiných! Mám u něho ještě spoustu věcí a on bude potřebovat k některým věcem mne. Jak mam reagovat, až se ozve? Jak se mam chovat, co mam dělat? .... Mam na něj zapomenout nebo se mam ještě - v případě jeho zájmu - pokusit to slepit dohromady? Nedovedu si další život bez něj představit. Chová se jak puberťák, který neví, co od života vlastně chce. Přitom je mu 30 let, já jsem o 7 let mladší, ale myslím si, že mam v hlavě už jasno - asi narozdíl od něj. Mam navštívit psychologa, který mi pomůže? Beru Diazepam, abych to alespoň nějak zvládala.... Prosím odpovězte mi... Pavlína
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    úmrtí blízkého člověka

    Dobrý den.Už nevím jak dál.Vlastně se to netýká mě.Mojí nejlepší přítelkyni zemřel praděda.Byl to její nejdůležitější člověk v životě a jejich vztah byl výjmečný.Já ho také znala a měla sem ho velmi ráda.Byl to moc hodný,zábavný,sympatický pán.Na jeho věk vůbec nevypadal a už vůbec se tak nechoval.Bylo mu 86 let a pořád chodil někam na procházky a kulturně žil.Na všechny se smál a nikdo,hlavne Lucka(jeho vnučka) si to bez něj neuměl představit.Dalo by se říct, že Lucka na něm byla závislá. Koncem října však dostal mrtvici a jeho stav se velmi zhoršoval.V nemocnici byl asi týden a pak zemřel.Pro Lucku to byla hrozná rána a od té doby není uplně v pohodě.Děla, že je ale já vím, že není.Občas má divné,posmutnělé nálady ale říká, že je jen unavená. svěřila se mi s tím, že doma každý večer brečí a často svého dědu vyhlíží.Prý chodí zvonit i na jeho zvobek nebo kouká na mobil jestli nezavolá. Už je to skoro 3měsíce od jeho smrti a ona se s tím pořád nevyrovnala.Je mi jí líto,protože mi řekla, že to nezvládá a že to ani nedokáže zvládnout.Vůbec už nevím co jí říkat a jak se k ní chovat když má ty její nálady.Moc ráda bych ji pomohla vysvětlila ji, aby nebyla smutná,ale nevím jak. Co mám dělat a co má dělat ona?poradí mi někdo prosíím.jsem už zoufalá je to moje nejlepší kamrádaka a nechci aby byla tak smutná a musela hrát navenek že je v pohodě..prosíím pomozte někdo..nevím na koho se obratit..
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Rodiče

    Dobrý den.Ikdyž jsem pečlivě pročitala všechny došlé dotazy a odpovědi,svuj problém jsem mezi nimi neobjevila.Mám velky problém s rodiči.Je mi 40let,mám dvě přibližně staré sestry.Já a moje starší sestra jsme byly vdané,kazdá již dvě děti kolem 15 let a moje mladší sestra žila s přítelem.oji rodiče zastávají názor,že s kým jsi jednou oddana,s tím musíš být až do smrti.Bohužel,moje starší sestra se rozvedla,opět se vdala a žije dál od rodiču,kteří se s tím velmi těžko smiřovali.Moje mladší sestra se s přítelem rozešla,našla si jiného a odstěhovala se s ním za prací daleko na Slovensko.Zustala jsem tu sama a největší rána pro moje rodiče byla,když jsem se rozvedla taky.Mám nového přítele,který se určitým zpusobem,který nechci popisovat,nepohodl s mými rodiči.Absolutně zanikla šance,aby se kdy nějakým zpusobem kontaktovali.Mám dvě dcery,17 a 15,které o mém vztahu vědí,neprotestují,ale odmítají se s ním stýkat.Muj otec si navíc myslí,že po předešlém konfliktu jsem se s přítelem rozešla a dodnes zřejmě nic netuší ikdyž žijeme na malém městě.V čem je vlastně problém.Muj otec mi tak od 15 let nechtel nic dovolovat,nikam jsem nesměla,sni mít chlapce.Pořád nás moc hlídal a já se ho bála neuvěřitelným zpusobem.Prostě jsem ho všude viděla.i tam kde vubec nebyl a měla panickou hruzu z toho,že dělám něco špatného,ikdyž to tak vubec nebylo.Bohužel,tento stav přětrvává do dnes.Proto asi rok před mým rozvodem ,kdy už to s mým bývalým manželem začalo upadat,tak já žila jenom strachem z toho,co tomu řeknou mý rodiče.Začala jsem mít problémy s nervama,na které beru už skoro rok léky a ráda bych se toho zbavila.Bohužel,strach z mých rodiču mi to nedovoluje.Nedokážu jim o příteli říst,vím že by otec zuřil hrozným zpusobem a tak já už řadu měsícu žiju v hrozném strachu,uklidnuju se práškama a nevím co bude zítra natož za hodinu.Vím,že to zní v mém věku dost divně,ale nedokážu překonat strach ze svého otce vypěstovaný už z mládí,nedokážu mu tohle všechno říct.On je jinak hodný,mám ho ráda,ale je mezi námi taková zvláštní bariéra,kterou nedokážu překročit.Pořád si všichni hrajem na to,že je vše v pořádku a nedokážem spolu řešit problémy.Svého přítele velice miluji,chci s ním žít,ale prostě mám pocit,že si musím vybrat.Bud přítel,nebo rodiče.Takhle se nedá žít.Nevím,co mám dělat.Někdy se mi chce všechno skončit,ale mám děti a to mě drží.Možná se vám zdá muj problém proti těm ostatním snad i směšný,ale věřte,že je to opravdu vážné.Nevím jak dlouho to vydržím.žiju v pronajatém bytě,bývalý manžel si nechal dum se vším všudy a dcery jsou týden u mě a týden s otcem.Já žiju v neustálém strachu,co se stane,peněz mám málo a nevím,co mám dělat.Možná mi dáte nějakou dopbrou radu.Možná ne.Ale i tak děkuji,aspon jsem se trochu z toho vypsala.Nemám se ani komu svěřit a příteli nechci přidělávat starosti,sám jich má dost.Bohužel,strach z mého otce je oprávněný.Nashledanou
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Vztahy

    Dobry den.Je mi pres 40, mam dospelou dceru a nemohu jiz dlouhou dobu najit partnera. Manzel mne opustil, kdyz jsem byla ve tretim mesici tehotenstvi a od te doby jsem zila sama s dcerou. Cas od casu si nasla pritele, ale s nikym jsem nezila ve spolecne domacnosti a rovnez to bylo pomerne zridka a slo spise jen o sex. Cas jsem zaplnila pecovanim o dceru a pomerne narocnou praci. Dcera je jiz dospela a neni se o koho starat, jsem hodne sama, tak jsem zkusila internetove seznamky. Ale kdyz se konecne najde nejaky muz, ktery neni zenaty a nehleda jen sex a povyrazeni zeni , tak jeden den se rozhodnu, ze se s nim setkam, ale rano se z toho nejak proberu a dostanu strach, takze se s nikym nakonec nesetkam. Bojim se , ze nebudu pro nikoho dost atraktivni, zabavna, mila , toho, o cem s nim budu hovorit - a nyni se pridal i strach z toho, jak budu fungovat po sexualni strance - nebyla jsem s muzem uz asi sest let a tak se bojim, ze to nepujde a muz by byl zklaman, takze reseni najdu v tom, ze odpovim, ze by to asi nefungovalo a at si najde nekoho jineho.Samozrejme se pak trapim doma tim, ze muj zivot je zbytecny,ze se mi nic nepodarilo a stravim cely zivot osamocena. Kamaradky jsou stastne vdane, takze je moje trable nezajimaji.Zatim se mi nechtelo toto vypravet nekomu cizimu nekde v poradne.Myslim si, ze by mi asi stejne nikdo nepomohl, je neco vemne spatneho a asi to tak ma byt?
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    vztahy

    dobrý den.Jsem s manželem 6 let a máme 2 děti,ale bohužel zjištuji,že ho nemiluji.Jsem na mateřské a máme dluhy proto jsem na něm závisla.A také nechci aby mé děti měli nevlastního otce.Poradte mi prosím co mám dělat.Díky moc Lenka.Nasledanou
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Sebevedomi

    Dobry vecer Je mi 25 let.Mela jsem nehezke detstvi,nevl.matka me delala 10 let ze zivota peklo.Uz pres 6 let ziji v zahranici,utekla jsem pred problemy za svym vlast.klidem.Ve spolecnosti mam problemy.Mam neustale pocit,ze vse delam spatne,ze jsem neoblibena,ze me neustale za zady nekdo pomlouva.Nedokazu se nicemu postavit,delam vse jak ode me ostatni ocekavaji.Neumim zvysit hlas na toz se pohadat.Hned rano jak vstanu se mi hlavou honi 1500 myslenek jak dnes vse udelat spravne.Nesnesu pocit, ze by se na me nekdo hneval.Kdyz uz se stane, tak pomalu nemuzu klidne spat.Budim se a uvazuju jak to napravit.Hlavne at se nikdo na me spatne nediva.Vse jen pro klid duse.Hlavne, ze dokazu vsem vyhovet.Loni mi diagnizovali Crohnovou nemoc.Uz jsem byla parkrat v nemocnici.Vzdy se to uklinilo, ale nedokazu po psychicke strance vypnout,jsem neustale nervozni a po par tydnech nasleduje dalsi pobyt v nemocnici.Asi se nekdy utrapim, zivot uz me nebavi.Co mam delat? Dekuji
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    libido

    Dobrý den, prosím o radu, v mém partnerském vztahu nastal prosblém a já si s ním nevím rady. Partner (33) zhruba před 8 měsíci ztratil chuť na sex. Nemá problémy s erekcí ani jiné zdravotní, jen nemá chuť na sex a nespí se mnou, což mě samozřejmě trápí, jsem díky tomu pořád podrážděná a jako žena si připadám že sem úplně selhala. Miluju ho, nechci to řešit milencem, ale příteli tento stav prý vyhovuje (předtím měl prý pořád abnormální chuť na sex, nemyslel na nic jinýho což ho brzdilo v práci a dalších aktivitách) a nebude ho řešit. Já jsem názoru že by mě zajít k doktorovi, on že se to časem vrátí. Porádíte dřív než se utrápím? Díky
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    krize

    Dobrý den! Nevím si už rady, mám přítele přes rok, žijeme spolu, ale za poslední dobu se stále hádáme. Každá maličkost nás vytočí a dojde k hádce.moc se milujeme, chceme být do konce života spolu, cítíme to tak ale co ty hádky?
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    rozchod

    Dobrý den, prosím o radu nebo alespoň odborný názor. Chci odejít od manžela k přítelovi - manžel uznal, že mezi námi je opravdu úž jen kamarádský vztah. Trápí mě, že nevím jak uzpůsobit situaci dceři (3,5r.). Mají s otcem velmi intenzivní vztah, má čas se jí věnovat a dělá to rád. Přítel je naopak velmi zaneprázdněný. Nevím jak dceru postupně "zvykat" na jiné prostředí, partnera.. děkuji za Váš názor a čas
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    zamilovaný manžel

    Dobrý den, jsem vdaná 5 let a nyní jsem již pátým rokem na mateřské dovolené.Je mi 27 let a manželovi 31let.Naše manželství probíhalo doposud v pohodě. Můj manžel se zamiloval do majitelky obchodu(25let), kde dováží zboží a kde pravidelně jednou týdně jezdí. Tvrdí mi, že to prostě přišlo a že to nějak odejde(ta zamilovanost). Ona s ním zřejmě koketuje a prý mezi nimi nic nebylo. Mně říká, že miluje jen mě a že si uvědomuje, že má rodinu a dvě malé děti a tu zamilovanost prý zvládne rozumem, že to určitě nějak odezní.Ale volá ji každý den, prý pracovně. JInak o ní mluví v superlativech a o mě tvrdí, že je se mnou spokojený. Je zajímavé, že náš sex se zlepšil, ale asi je to tím, že myslí na ni.Bojím se, že podlehne svým citům když ona jen kývne prstem. Mám dělat jakože je vše v pořádku, ikdyž mě to štve, nebo dát mu najevo svoje obavy? A dá se říct, že je to nevěra?Děkuji za odpověd

Stránky