V letech 2006-2007 na dotazy čtenářů odpovídal Lucian Kantor z manželské poradny v Praze. Děkujeme za spolupráci.

Rubrika: 
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Osamělost-zahořklost

    Dobrý den. Píšu ohledně své nejlepší kamarádky. Je starší než já (30 let) a má velkou smůlu ve vztazích - podle mě vždy dělá stejnou chybu, protože ihned od začátku vztahu partnera velice opečovává a hýčká, ale později vždy zjistí, že on jí to neoplácí a bere to jako samozřejmost.Měla více vážnějších známostí, nevydržely však déle než 2 roky. Teď je už asi 3 roky sama, zatímco já jsem vdaná, mám dítě, hodného muže a vlastně vše, co by chtěla ona. Nikdy by to asi nepřiznala, že právě tohle ji ode mě vzdaluje, ale já cítím její odstup a trochu i zahořklost, když jsme spolu (což po narození dcery není moc často). Nejvíc mě ale trápí, že se nezdravě upíná na různé věci a lidi - jednou je to kartářka, jindy nějaká "super kamarádka", se kterou se zná týden a vždy se diví, když z její strany přijde zklamání, nechala si dokonce od obvodní lékařky napsat antidepresiva. Momentálně je to práce, má 2 zaměstnání a - jak sama říká - pracuje do úmoru, aby nemusela myslet na osobní život, přestože 2 platy nepotřebuje. Je unavená, často podrážděná a hádavá. Takovou jsme ji dřív neznali. Mám strach, že by mohla začít pít, často vypráví o nějakém baru, kam se po práci někdy chodí odreagovat (přestože druhý den brzy vstává znovu do práce). Už jsem s ní o všem mluvila a říkala jí, že o ni mám strach. Cítím, jak se mění a vzdaluje a nevím, jak jí mám jinak pomoci.Děkuji za odpověď.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Nevim jak dal...

    Dobrý den, jmenuji se Dana a brzo mi bude 23 let. Trpim jiz delsi dobu depresemi, ktere jsou v posledni dobe neunesitelne. Pred 14ti dny jsem ztratila partnera, rozchod, a nemuzu se z toho probrat. Jiz odmala jsem mela problemy se svym vlastnim Ja. Nedokazala jsem se prijmout takova jaka jsem. Prilisna sebekritika, nulova sebeucta. Nesnasim sve telo, svuj vzhled i cely svuj zivot. Prepadaji me myslenky, ze jsem vlastne uz k nicemu, ze jsem stara a ze uz si nikoho nenajdu, nikdo me uz nebude chtit. A ja nevim jak se techto myslenek zbavit. Zivot prestal mit pro me smysl a ja jen sedim a nemuzu se vzchopit, nedokazu nic delat. Vubec nic. Ani plakat mi nejde. Jen trpim nejakou neurozou ci co je to, stale stazeny zaludek v nervu. Je to velmi neprijemne a ke vsemu jsem studentkou na VS a diky tomu se nedokazu soustredit plne na uceni jako driv. Nevim ejstli mi dokazete pomoct, ale ja to ve svem tele s mou psychikou uz nemuzu vydrzet. Uvedomuji si, co vsechno neni v poradku, vim to, co je spatne, ze je to spatne, to co delam a co si o sobe myslim, ale natolik me to ovlada, ze nevim jak s tim bojovat. Nejhorsi je ta prazdnota co kolem sebe citim. Ta nulova vidina budoucnosti. Nevidim vubec nic pekneho, mam pocit, ze uz me nic nepotka, neceka a ja budu navzdycky uz jen smutna, nestastna a sama. Kazde nove rano se pro me stava strasnym uvedomenim, ze uz je zas dalsi den. Nejradsi bych prospala aspon pulku zivota, abych to uz tady mela za sebou. Nejsou to myslenky na sebevrazdu, to ne. Ale proste nebavi me to tady. Neprinasi mi muj zivot uspokojeni a nejsem absolutne stastna. Ke vsemu mam pocit, ze clovek muze byt stastny pouze ve svazku s nekym. A kdyz nemam partnera, ktery mi dodava davku sebevedomi, tak si prijdu jako nula, skareda a o nicem. Vzdy jsem mela sen, ze budu mit jednoho partnera na cely zivot. Ale doted jsem ho nenasla, vzdy to byly vztahy na pul roku a me to strasne ubiji, kdyz vidim kolem sebe ty stastne trvale parecky a ja uz proste ztracim nadeji v to, ze se jednou jeste zamiluju, protoze budu mit obrovsky strach, z toho dalsiho rozchodu, co me jiste nemine. ,Hlavne chtela bych se naucit zit sama se sebou. naucit se zit sama svuj zivot. A ne se stale citi menecenne jako troska, kdyz jsem sama. Bojim se vychazet na ulici, aby nahodou nekdo nespatril, ze jdu po ulici sama. Ze nemam ve svem veku partnera. Prijde mi to strasne ponizujici. A hlavne neobvykle. Protoze v mem veku se kolem me lide berou a maji nekolikalete vztahy. A ja stale nic. Kdyz k tomu pridam sve sebehodnoceni, tak je mi na nic. A proste nevim jak z toho ven. Budu moc vdecna, kdyz si to nekdo od vas precte a jestli bude mit jakoukoli radu, tak budu vdecna jeste vice. DEKUJI MOC, nashledanou
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Složitá láska

    Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o radu za svou kamarádku,neboť já nemůžu být objektivní a někdy jsem spíš naivní a romantická a tak se bojím poradit kamarádce špatně.Jsme obě staré-28let.Ač se známe pouze z chatu,padli jsme si do oka a moc si rozumíme.Kamarádka rovněž na chatu poznala svého přítele.Co jsem je mohla při návštěvě pozorovat,mohl na ní oči nechat.Jenže problém je v jeho minulém životě.Rozvádí se,ale jelikož má se ženou dvě děti-3a5let a navíc ona je s nimi v azylovém domě tak to trvá už dlouho.Musí platit 3000Kč výživné na tři děti,jeho žena má totiž ještě asi roční třetí dítě-holčičku,ale její manžel si myslí,že není jeho.K tomu další 1000Kč jako výživné za manželku.Děti žijou v bídném stavu.Jsou zanedbané,špinavé,jeho žena se o ně mnoho nestará.Proto Honza-přítel mé kamarádky,usiluje o získání do vlastní péče.Děti má opravdu rád a umí to s nimi.Bohužel když naposledy přijeli k němu domů,byli špinavé,neměli pořádné oblečení a tak moje kamarádka s Honzovou maminkou museli do second handu aspoň pro nějaké oblečení a jejich přivezené z domova museli vyprat.Děti byli spokojené,konečně taky ochutnali pořádné vařené jídlo a ne jen sušenky.Bývalá Honzova žena má prý problémy psychické a tak se spojila sociálka s psychiatrem,musí se léčit a dát do kupy,tak snad to bude dobré.Ale proč žádám o radu.Kamarádka má moc ráda Honzu a on ji,bohužel ji trápí,jestli na tohle má dost sil.Honza splácí ještě dluh z manželství,veškeré jeho peníze jdou na účet jeho mamky a dluh se splácí,ale nemá on přehled o svých penězích.Kamarádka se obává,jestli do toho má jít,uvědomuje si,kolik bude muset mnoho let platit ještě na děti,případně na ženu,že by jim nemuseli dát ani úvěr na byt,a i kdyby ano kolik peněz by jim zbylo,je na Honzu přísná a on se fakt snaží,začal o sebe víc dbát,opravdu poslouchá a snaží se jí ve všem vyhovět,i jeho mamka ten rozdíl pozoruje.Jenže kamarádka se obává,jestli mu to vydrží,známe to,nové koště vždycky dobře mete.Trápí ji,že když si veme k sobě své dvět děti a z toho neslevuje,říká,že by mu to bylo moc líto,kdyby to vzdala,ale že by to pochopil,že jsou pro něj děti všechno,že budou moci mít max.jedno své,aby to všechno vůbec utáhli.Dnes se má poprvé Honza představit u ní doma,má z toho obavy,jelikož jak přiznala,že je rozvedený a má děti tak maminka začala být z toho špatná,bojí se,že přijde i o rodinu.Na druhou stranu si uvědomuje,že takhle rád by ji nemusel už nikdo mít a ve srovnání s minulými partnery se k ní nikdo tak mile a ohleduplně nechoval.Proto váhá,zda to risknout a jít do poněkud komplikovaného života,nebo to vzdát.Ráda bych znala váš názor.Já jak jsem už psala jako romantička a naivní člověk bych pokud někoho miluju do toho šla.S jistými opatřenímí a zadními vrátky,ale asi bych ten vztah nezatracovala.Moc bych jim přála,aby jim ten život vyšel,bojím se však radit něco špatně,ale jsem jediná,s kým o tom kamarádka mluví otevřeně a jí to moc trápí.Zatím vztah pokračuje dál,uvidí se,jestli se bývalá Honzova žena dá do kupy a začne se o děti lépe starat.Budu ráda,když mi napíšete svůj názor.Děkuji,přeji příjemný den.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Mám od něj odejít?

    Dobrý den, S přítelem chodím pět let, tři roky spolu žijeme. Jsem zaměstnaná, on také, společně jsme si nyní pořídili mnoho věcí, zařizujeme se. Náš vztah není takový, jaký bych chtěla. Jednou dole, jednou nahoře - rozhodně chceme každý něco jiného, v sexu, máme jiné záliby, já bych cestovala, on byl pořád na zahrádce, já bych něěkam sama s ním, on miluje společnost, já bych vyrážela na zábavy, on nikoliv. Ale je spolehlivý, zabezpepčí mne a rozhodně by zabezpečil i případnou rodinu. Nyní jsem se setkala po dlouhé době s klukem, kterého znám už dlouho a vždy mezi námi něco viselo... kouzlo... a ten se chová naprosto dokonale, rozumím si s ním a po krásném večeru mi napsal a vyznal mi lásku. Nevím, co mám teď dělat... Váhám, zda bych měla pokojný vztah, ve kterém nejsem šťastná, vyměnit za něco nového a zda bych měla od přítele, se kterým žiji, odejít.. Velmi děkuji za Vaši odpověď!
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    žárlivost

    Dobrý den, ráda bych se poradila, jaké mám zaujmout stanovisko k žárlivosti mého přítele. Žárlí zatím výhradně na to, co mám na sobě. Jeho přesvědčení o hloubce dekoltu, či délce sukně je jiné, než moje a než naprosté většiny lidí. Nenosím skutečně nic přehnaného, pouze normální letní oblečení.Nikdy jsem neměla pocit, že by mě kontroloval, kde jsem a s kým jsem, ale vždy si pečlivě prohlédne, co mám na sobě a jestli náhodou není poodhaleno víc, než si on představuje. Přitom, náš vztah je jinak moc hezký, teď navíc ještě čekáme miminko a on nemá sebemenší důvod mi nevěřit. Jsem skoro pořád s ním, starám se o něj i o domácnost a nejsem žádná holka do větru.V poslední době mě ale jeho reakce moc vystrašily. Bez mého vědomí mi vyhodil do koše jedny hezký letní šaty a dnes ráno mě nechtěl pustit ze dveří v jiných letních šatech. Tak jsem se pod nátlakem převlékla, ale náhradní šaty mu také nebyly vhod a tak mě chytl za výstřih a šaty ze mě strhl.Cítila jsem se strašně poníženě, jako když nemám právo na svůj názor, jako bych byla nějaká koketa.Já ho miluju a on to ví, nic nám jinak nechybí, tak proč to tak kazí? Navíc je ještě cizinec, takže lékařská pomoc v ČR nepřipadá v úvahu, česky tak dobře neumí.Svou žárlivost si uvědomuje,ale zaujal k ní stanovisko, že on už se nezmění, a že to o něm vím, tak ať se s tím smířím.Co s ním mám dělat?????
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    JA A ON

    Ahojky,mam takoveho kamarada s kterym vice nez 5mesicu udrzuji ,,partnersky vztah´´jsme spolu kazdy den a nevydrzive bez sebe.musim podotknout ze je mu o 13let vice...ale mrzi me jedna vec ,jeho neustale reci o tom ze se vidime naposledy a pak je v pohode....mam ho moc rada a zalezi mi na nem a to same rika i on...jenze ma z nevysvetlitelneho duvodu takove nalady...jsem z toho opravdu nestastna nebot kdyz jsem s nim a chci si s nim o tom promluvit prevrati to okamzite ve vtip......vi moc dobre jak me to trapi a bavi ho to,prijde mi ze se v tom vyziva...pritom jsem bez nej hrozne nestastna a nemuzu si zacit s jinym.....nemuzu v noci spat a porad myslim na to proc mi to dela......jsem uz opravdo zoufala......predem dekuji za odpoved........je pro me moc dulezita
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    rozvod kdyz nechce

    Dobry den.. chtela bych se zeptat jak dal kdyz manzel si udela vlastni ucet a meli spolecny.Dava penize ale po strance intimni uz pul roku neni,,O domacnost se stara i o deti ale vubec spolu nekomunikuji..On by rozvod chtel ale ze strany jeji nedokaze pochopit ze takove manzelstvi uz dal nemuze jit, ale ona stale doufa..Co si o tom myslite???dekuji za odpoved Petra
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Dvojčata

    Dobrý den, Chtěla jsem se zeptat, jak je to s dvojčaty.Chodím s jedním z dvojčat. Připadají mi že jsou na sebe neskutečně fixovaný, na to že jim je již přes 30 let by mohli být samostatní a nemuseli na sobě tak viset ne? Chtějí spolu neustále trávit čas, dotýkají se, objímají, chová se k bratrovi srdečnějí než ke mě. Je toto normální, nebo už nějaké vychýlení z normálního života. Dost mě toto trápí a nevím zda ve vztahu pokračovat, nebo to raději ukončit. Podotýkám že bratr už má manželku a dítě a i přes toto všechno se to děje. Předem moc děkuji za odpověď, nevím co už mám dělat.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    manželská krize

    Dobrý den, už nevím jak dál. Jsem 10 let vdaná, do manželství jsem si přivedla tehdy čtyřletou dceru, s nynějším manželem máme ještě jednu devítiletou. Manžel je ukázkový otec, o děti (když má čas) se stará příkladně. Bohužel, už nějak nestíhá mít čas na mě a to dlouhodobě. Manžel má velice náročné zaměstnání, loni v říjnu začal ještě dálkově studovat VŠ. Také se "stará" o o 10 let mladšího bratra, tz. že mu sehnal zaměstnání, koníčky i byt. Na jaře se přistěhovala do Prahy jeho matka s manželem, takže se věnuje i jim (předtím to byla sestra která nyní žije v Itálii). Má se svými příbuznými velice úzký vztah, ale na úkor našeho manželství - oni po něm pořád chtějí,aby jim něco zařídil atak. Dohodli jsme se, že kvůli jeho zaměstnání ho nebudu v pracovních dnech nějak vytěžovat s hlídáním, když potřebuji jít třeba cvičit Samozřejmě nárazově to někdy šlo. Poslední tři měsíce mi manžel říká, že se se mnou dusí, že ho nikam nepouštím. Přitom každé úterý chodil na fotbal a několikrát týdně za kamarádi do hospody (odreagovat se), služební cesty nepočítám. Vyčítala jsem mu, že se mnou nikam nejde. On mi pro změnu vyčítal, že se nechci stýkat s jeho bratrem a přítelkyní, ale já měla pocit, že bohatě stačí, když se stýkají oni dva, cokoliv manžel dělal, bratr byl s ním - cvičení, akce s kamarády, vždy řekl, že je to bez žen. Myslela jsem, že teď když už máme děti velké, tak si můžem užívat spolu, ale on už nechce. Na začátku prázdnin se chce odstěhovat. No, on by spíš chtěl, aby jsme spolu žili jako poslední 3 měsíce, že on by platil byt, dával by mi peníze na jídlo a já bych prala a vařila. Ale já takhle žít nemůžu, připadám si strašně sama. Kdysi jsme se dohodli, že on se bude věnovat vydělávání peněz a já budu chodit do práce na poloviční úvazek, abych měla čas se starat o děti. Jenže teď už je mi 35 let a kariéru už asi žádnou neudělám a plat mám čistého 11000 Kč. Prý mi bude dávat na děti 10000 Kč. Ze "společných úspor mi nic dát nechce, prý si za ně musí pořídit byt, když tento mi nechá. Ale do manželství jsem s bytem přišla já, pouze jsme ho vyměnili s doplatkem za větší.Ještě máme chatu, ale ani z ní já nic mít nebudu. Připadám si podvedená a využitá. Už se mnou nechce žít, nic ke mě necítí, pořád mi předhazuje, že nechce dopadnout jako naši. Jsem zralá tak na psychiatra, chybí mi něčí zájem i pohlazení.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Nevím jak dál!

    Dobrý den. Velice Vás žádám o pomoc!Jsme s mým maželem spolu 5 let, z toho 2 roky manželé, ale moje rodina ho nepřijala.Matka ho nesnáší, ale snaží se přetvařovat.Dokonce nám nešla ani na svatbu.Oba nás to moc trápí protože jsme jim nikdy nic neudělali.Mě už od malička moje rodina zatajovala spoustu věcí, které jsem se dozvěděla před rokem, bohužel nejsem schopna jim odpustit, že jsem žila celý život ve lžích.Ale pořád doufám, že se jejich vztah k nám změní.Takže jsme se přesto stýkali, ovšem teď měl manžel narozeniny a nikdo z rodiny neposlal ani sms-ku.Manžel se rozhodl přestat se se všemi stýkat.Požádala jsem ho abychom se odstěhovali někam daleko a začali od začátku- sami,ale to on nechce.Ale já cítím, že když to necháme takhle, náš vztah to nevydrží!Pořád se kvůli mé rodině jen hádáme.Prosím poraďte nám, jak vyřešit tento problém.

Stránky