V letech 2006-2007 na dotazy čtenářů odpovídal Lucian Kantor z manželské poradny v Praze. Děkujeme za spolupráci.

Rubrika: 
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Jednostranna krize

    Dobry den, jsem 4 mesice zenaty se svoji zenou, kterou znam od stredni skoly a pred svatbou jsme spolu chodili temer 4 roky. Je mi 27 let. Vyhovujeme si, mame spolecne zajmy i rozdilne, ale nebyl v tom nikdy problem. Manzelka mi nyni oznamila, ze proziva krizi a nevi, zda chce se mnou zustat. Neni spokojena v praci, neni spokojena doma. Je bez energie. Chtela by odjet sama nekam daleko a zbavit se tlaku, ktery pocituje. Ja zadny nevytvarim a ani pro ni udajne nejsem tim problemem. Co konkretne neni v poradku sama udajne nevi. Pripadne mi to nechce rici. Nechci si pripoustet variantu, ze by se ze vztahu s jejim dobrym kamaradem vyklubalo neco vic, ale nenapada me jina moznost. Chapu, ze je obtizne radit pres internet bez souvislosti, ale pokud existuje univerzalni rada s cim zacit - sem s ni, prosim!. Kazdopadne ji nechci ztratit. Dekuji.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    vztah dětí k rodičům po rozvodu

    Dobrý den, se svým bývalým manželem jsem již pár let rozvedená. Máme spolu dvě děti a v současné době já jsem podruhé vdaná a bývalý manžel bydlí střídavě u své přítelkyně a u své matky. S mladším synem (6 let) měl vždy dobrý vztah, který přetrval i po našem rozvodu. Vše se začalo komplikovat před pár měsící, kdy bývalý manžel začal pobývat většinou u své matky nedaleko našeho bydliště a začal si velice často našeho syna brávat(minimálně jedenkrát do týdne i častěji). Syn na toto začal reagovat tak, že začal být najednou plačtivý, chce být jen u tatínka, pláče, když má jít zpět ke mně. Jsem z toho velice nešťastná, nevím co si počít. U nás doma je pohoda, klid zázemí a úplná rodina. Vztah mého syna s mým novým manželem je dobrý. Co se týče mého bývalého manželství, již od rozvodu bývalý manžel usiloval o co nejčastější styk se synem (pouze s tím mladším), mnohokrát se zmiňoval , že stejně bude usilovat o jeho svěření do péče. Takže momentální situace mu velice nahrává. Je ochotný jít s ním k psychologovi, protože si je jistý, že mu bude doporučeno domáhat se u soudu svěření našeho syna do jeho péče. Nevím, co mám dělat, mám hrozný strach jít s mladším synem někam se poradit, bojím se, že o něj přijdu. A ještě větší strach mám, že když toto nebudu řešit s odborníkem, ublížím tím synovi. Celá tato situace je vodou na mlýn mého bývalého manžela ( a jeho matky), který mne čím dál víc tlačí do pozice, abychom nějakou poradnu navštívili a znovu zvážili, jestli by syn neměl být svěřen do jeho péče natrvalo. Prosím poraďtě. Děkuji.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Jak se chovat k ženě?

    Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o odbornou radu. Započala jsem před čtyřmi měsíci vztah s člověkem, kterého znám již 3 roky. Oslovil mě a řekl, co ke mně delší dobu cítí (vídáme se denně v práci). Jde o ženatého muže, hned na úvod jsme si ale vzájemně ujasnili a odsouhlasili, že milenecký vztah by ani jednomu z nás nevyhovoval. Přiznal, že v manželství není šťastný, vzájemná komunikace se vytratila a svou ženu již nemiluje a chce odejít z manželství. Není schopen se k ní chovat jako manžel, bere ji pouze jako ženu, kterou má rád. Jelikož naše sympatie byly vzájemné a silné, ukončila jsem svůj osmiletý vztah, který už pro mě ztratil perspektivu. Ten samý krok učinil i můj nový partner. Chtěla bych poznamenat, že jde o velice citlivého muže, který za celých svých 20 let manželství nebyl nevěrný. Je vyloženě rodinný typ, na druhou stranu však silně ambiciózní v práci (pracuje se zájmem od rána do večera). Samozřejmě netvrdím, že tyto informace musí být pravdivé. Ale nemám důvod jim nevěřit, jelikož dotyčného znám již 3 roky z úplně jiné stránky a vím, jak se po celou tuto dobu choval ke své rodině. Bohužel, jakmile skutečnost, že odchází od rodiny oznámil své ženě, začala lavina
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    nevěra

    Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak dál. Jsem vdaná 4 roky, máme dvě děti, a před 3 měsíci jsem manželovi přišla na nevěru, tvrdil mi že to skončil, ale vyšla najevo lež, ještě měsíc po prozrazení si psali SMS a možná se i viděli. Můj dotaz je,ale jak dál, neumím si to v hlavě srovnat, miluji ho, ale zároveň i nenávidím, pořád se mi vrací myšlenky na to jak s ní byl rád, jak se na ní těšil, jak si psali a hlavně co bylo po jejich sexu, něžnosti, hlazení atd. Nyní je s námi, občas se snaží být milý, pozorný, ale pak mám pocit že je odtažitý, přehlíží mě apod. Asi jsem paranoidní, ale mám v hlavě zmatek, je to po takovém stresu normální a dostanu se z těch nesmyslných myšlenek někdy?
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Partnerske trable

    Dobry den, nasel jsem si na Vas kontakt na netu, rozhodl jsem se na Vas obratit s resenim problemu, mozna se jen nekomu vypovidat, mozna najit reseni.... Jedna se asi o bezny pripad, je mi 38 let, zamestnany na ridici pozici, rozvedeny se dvema detmi ve veku 4 a 5 let, rozvedl jsem s manzelkou 21. kvetna 2005. V praci jsem se seznamil s kolegyni a relativne rychle jsem se stali prateli a posleze milenci. Nas vztah trval, trva, od prosince roku 2006 a prochazel ruznymi stadii od sexu, mileneckeho vztahu az po stav, kdy jsem najednou planovali spolecnou budoucnost ale po letech. Partnerka je vdana, dve deti 5 a 15 let. Nekdy v budoucnu az deti nebudou tolik potrebovat jeji peci, respektive dokazali by dle naseho nazoru alespon trochu pochopit, co se stalo. Vztah se u nas dvou vyvijel strasne silne, po mesice jsem jeden bez druheho nevydrzeli ani pul hodiny abychom si nenapsali alespon sms. Oba jsme to citili jako vasen, silnou zamilovanost az mozna zavislost. V cervenci partnerka podala vypoved, planovali jsem oba zmenu zamestnani, ne kvuli vztahu ale spise kvuli pracovnim podminkam. Na konci minuleho mesice me pozadala o drivejsi ukonceni pracovniho pomeru, aniz bychom to prodiskutovali (jsem jejim primym nadrizenym). Duvodem bylo ziskani prace v dobre spolecnosti, ve ktere chtela udajne vzdy pracovat. Nebyl jsem z toho nikterak nadseny a moji protivnosti si musela vsimnout i vetsina mojich kolegu. Nicmene snazil jsem se svoje nalady krotit. Bohuzel jsem ale vyrazneji reagoval na neplneni pracovnich ukolu partnerky a to vyraznejsi kritikou praci a pripominanim, jeji reakce byla v tomto, ze je ve vypovedi. Bohuzel to nebyly malicherne ukoly a praci. V minulem tydnu po jednom bezvadnem veceru se vztah zmenil k nepoznani. Nasledujici den, v den jejich narozenin jsem neudrzel komunikaci na bezne urovni a to tak, ze mi znovu pripomnela nektere problemy v minulosti, ktere vyhodnotila tak, ze mi neveri. Neumel jsem se vyrovnat, ze v jednom okamziku "jsem nejlepsi chlap na svete, chce s nim zit, mit dite,...." a pak mi nedokaze verit. Nejednalo se o podvod ani z meho pohledu zavaznou zalezitost, bylo to jen dopisovani sms s jednou z pohledu moji partnerky sokyne. Ja k ni nikdy nic necitil, byla to bezna osobni a ne pracovni komunikace, to ze byla osobni je velmi rozlobilo. Tak to nase spolecne posledni setkani bylo takove, ze jsem se chtel rozejit, nesouhlasila, ja trval na svem a vecer jsme ukoncili. Druhy den rano jsem si uvedomil co jsem provedl, co pro me znamena, nevedel jsem proc jsem se nedokazal ovladnout a resit problem, podepsal se i alkohol ten vecer vypity. Zadam o setkani a moznost si vsechno vyrikat. Z jeji strany se tomu chvili brani, chvili ne. Dostal jsem sms o tom, ze jsem se potkali ve spatnou dobu, ze se ale vsechno da resit, ze se milujeme a ze odpoustet se ma pak dostanu zpravu o tom, ze se vzdala svych pratel, sidi deti a delala kvuli me vsechno co mohla abych byl stastny. Ja citim stejne tak. Je mi ted dost let abch poznal nejake poblouzneni a neco jako osudove setkani. Na to jsem nikdy neveril ale nikdy ani ve skrytu duse bych nekl, ze je mozne takhle silne prozivat vztah. Ted co se ve me deje absolutne nezvladam, za posledni tri dny jsem naspal asi 4 hodiny, nejsem schopen vubec bezne uvazovat, vcera jsem cele odpoledne travil v lese, v hlave mi snad hori a ten samy pocit mam i na dusi, srdci, ztracim orientaci, cele telo mi brni a musim byt stale v nejakem pohybu i kdyz mi dela obtize a nemuze se ani troch soustredit, absolutne nijak v nicem. Asi banalni pribeh ale velmi intenzivne ho ted prozivam nekolik dni. Zkousim to napsat abych mel komu, partnerka mi vcera napsala at se ozvu v pondeli, ze ted ma net a mobil kontrolovany manzelem, nejde o to ze ji neverim ale nemuzu se vyrovnat s pomyslenim, ze nemuzu s ni byt byt v tomto elektronickem kontaktu, je to naprosta hruza. Nevim co byste mi mohli poradit, mozna bych mel dostat pres "hubu" a bylo by, alkoholem to resit nechci. Ani po tech par dnech si nedovedu predstavit, ze ji ztratim i kdyz ten nas vztah se sesnerovan jejimi rodinnymi povinnostmi a ja k detem jezdim pravidelne na vikendy, vidavali jsem se 2 - 3 odpoledne v tydnu, obcas to byla sluzebni cesta. Musel jsem to alespon nekomu sdelit i kdyz jsem si myslel, ze se minejak ulevi ale opak je pravdou, jsem vazne zoufaly
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    krize středního věku ?

    Ahoj , nějak nevím co dál se životem. Mám pocit , že už mi nic nečeká a co bych chtěla , nestihnu.Navenek se snažím působit na okolí Ok , ale už mě i ta přetvářka zmáhá. Jsem 23 let vdaná , máme 2 děti a až do nedávna to bylo fajn. Nevím , kdy se to přesně změnilo , ale najednou nic nefunguje. Já se jen potácím mezi nudným zaměstnáním , úklidem , vařením , praním a na nic jiného nemám čas. Manžel má všechny dny pravidelné : práce , Tv , trénink , TV. Už jsme si přestali i povídat a sexu hodně ubývá .Navíc začal vše řešit alkoholem , je arogantní a věčně špatně naloženej , takže vlastně jsem ráda , když sedí před Tv a je klid.Nedávno jsem zjistila , že v jeho pravidelných trénincích a posezeních s kamarády ,víkendových akcích se vyskytuje možná i žena. Společné přátele nemáme , protože vždy se před nimi ztrapnil alkoholem , tak jsme spolu přestali někam chodit. Co mám dělat? Pokud se rozvedu , budu na tom finančně špatně , nebudu mít kde bydlet . Jestli v tomto smutném osamoceném vztahu zůstanu , unudím se a umřu za živa. děkuju Marta
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    nevím co dělat

    můj syn se před půl rokem odstěhoval do pronajatého bytu kde nemůže dostat trvalé bydliště tak je zapsaný stále u nás.Ctěla bych mu dát trvalé bydliště na obec jelikož nechodí do práce a má dost velké půjčky, mám strach že se u nás objeví exekuce protože je neplatí.Mám právo dát synovi trv. bydliště na obec nebo musím soudně. Děkuji za odpověd.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    co je správný?

    Dobrý den žiju jsem s přítelem 2 roky stoho rok spolu žijem.Posledních půl roku nám to moc neklape připadá mi že mě ignoruje každý víkend je na brigáně nebo na festáku já s nim nejezdim mě to moc nebere a pro dva je to moc drahý.Na pivo taky chodíme spolu málokdy.Vždycky mi řikal že se nikdy neožení a děti nechce mě je 27 a jemu 34let svobodný,bezdětný.Tak jsem si našla někoho jinýho jsem s nim měsíc a když jsem doma řekla že od něj asi chci odejít tak začal řikat že mě miluje a že beze mě nemůže žít a že mi to nikdy neřikal že na to neni.Od tý doby je zlatej po 14dnech mě požádal o ruku a že i děti chce.Je fakt že jsme si promluvili jak nikdy co dělal špatně a tak a že mu to říkala každá a taky každá od něj odešla má divnou povahu že nedává city najevo a je náladovej.A ten druhej mě taky chce a je skvělej ale s nim nejsem 2roky.A ted´ ten dotaz myslíte že ten můj je tak hodnej jen proto abych neodešla s jinym?celou dobu nic a najednou chce i svadbu připadá mi to podezdřelí takhle hezky se nechoval ani na začátku vztahu a bojim se že za půl roku to spadne zas do stejných kolejí vždyť lidi se neměněj nebo jo?že by mu to opravdu otevřelo oči?Já jen že když budu s tim druhym a nevýjde to budu litovat že už jsem mohla být vdaná a že když budu s tim současnym a spadne to do stejných kolejí tak se zbláznim že jsem neodešla s tim druhym.A krom toho ten novej má 2 děti a každý s jinou a je mu 39let ale skvělou povahu tak koho si mám vybrat neznáte nákou kartářku? děkuji za odpovědˇ snad stoho nemáte zamotanou hlavu jako já
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    krize manželství

    Dobrý den, porozumím tomu, když budete můj dotaz znechuceně ignorovat. Je toho příliš co mám na svědomí. Se svou ženou žiji více než 20 let ( je nám oběma 38 let ), je to moje první láska a mám ji stále rád. Snad to nebude znít jen jako výmluva: trpím depresemi, mám náročné zaměstnání a v posledních letech jsem si zvykl řešit své úzkosti alkoholem ( sám v ústraní ). To pochopitelně má manželka nemohla akceptovat a asi to se mnou vzdala. Propadl jsem se do ještě hlubší prázdnoty.Cítil jsem se strašně sám a dopustil se nevěry ( ne fyzické ), ale po 14 dnech samozřejmě vše prasklo a já se musel odstěhovat z bytu. Mám svou ženu stále moc rád, nesmírně miluji naše dvojčata. Začal jsem svou závislost na alkoholu ambulantně léčit. Snažím se znovu navázat s manželkou vztah ( nikdy jsem od ní nechtěl odejít ), ale ona to již odmítá a chce se rozvést. Po dvou měsících odloučení je striktní a a tvrdí, že mou nevěru nikdy nedokáže překonat, že si neumí představit, že by se mě ještě někdy dotkla. Chci vás poprosit o radu co dělat. Jestli naléhat, prosit.... Já sám jsem přesvědčen, že jsem dosáhl dna a mám absolutní motivaci nepít a být dětem dobrým otcem a manželce spolehlivým milujícím manželem. Jak se mám ke své ženě chovat, abych ji zbytečně nezraňoval svou přítomností a přitom jí dokázal, že můžu být lepším člověkem. Moc děkuji E.Černý
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Upřímnost ve vztahu

    Dobrý den, s přítelem jsme spolu dva měsíce. Teprve se poznáváme, ale v podstatě si rozumíme, i když jsou mezi námi vášnivé hádky, které ovšem náš vztah nijak nezhoršují - dokonce naopak. Oba dva jsme impulsivní, ale máme se rádi takoví jací jsme a vážíme si jeden druhého. A oba dva jsme taky hodně upřímní. Beru to jako velký klad našeho vztahu, budujeme si tím skvělý základ důvěry. Ale mám pocit, že někdy upřímnost může dost ranit. A to se stalo nedávno. Povídali jsme si a narazili jsme na naší sexuální minulost. A nakonec z něho vypadlo, že navštívil "dům pro pány". Nejsem vůbec typ člověka, který by to odsuzoval. A navíc to je jeho minulost a já nemám nejmenší právo ho za to odsoudit. Dokonce jsem se začla vyptávat na to, jak k tomu vůbec došlo a nakonec jsem se zeptala, jak se mu to líbilo, na což mi odpověděl, že to bylo moc pěkné. Nedala jsem nic najevo, ale uvnitř to se mnou trochu hnulo. Po sexuální stránce mezi sebou nemáme nejmenší problém, mluvíme o tom a vyhovujeme si. Ale tímto zjištěním, jsem dostala takový ten tížívý pocit, že nejsem tak dobrá a že ho dostatečně neuspokojuji a to i přesto, že mi říká, že se mu to se mnou moc líbí. Samozřejmě že ve vztahu jsou důležitější priority než je sex, ale nemůžu se zbavit toho pocitu a musím na to pořád myslet. Možná jsem se neměla tak vyptávat a nebo naopak se zeptat, co se mu líbilo a mohla bych to pro něj udělat také, ráda experimentuji. Každopádně bych se ráda zbavila toho splínu a žádám vás o radu, zda se s tím mám prokousat sama nebo o tom s ním mám mluvit také. Děkuji předem

Stránky