V letech 2006-2007 na dotazy čtenářů odpovídal Lucian Kantor z manželské poradny v Praze. Děkujeme za spolupráci.

Rubrika: 
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Vztahy s rodiči partnera

    Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o Váš názor a zároveň radu. Je mi 25 let, mám o rok mladšího přítele, jsme spolu skoro 4 roky, z toho rok spolu žijeme. Je báječný, výborně si rozumíme, ale ničí mě jeho rodina. Na začátku našeho vztahu mě přítelova matka ignorovala, snažila jsem se navázat kontakt, ale bez odezvy. Většinou se na mě ani nepodívala, byla chladná, nikdy se mě na nic ani nezeptala, hrozně to bolelo, ale postupně jsem si zvykla a návštěvy u nich omezila na minimum. Mí rodiče přijali partnera s otevřenou náručí, jsou k němu vždy milí, vstřícní, oslovují ho jménem, zajímají se o něj, to jsem i já v hloubi duše žádala u jeho rodičů. Pak se přítel ke mně nastěhoval, jeho matka mě překvapila pozváním na oběd. Byla úplně jiná, milá, usmívala se na mě, byla jsem šťastná a myslela si, že je vše na dobré cestě. Možná jsem naivní, ale mým přáním bylo mít krásné vztahy s rodiči partnera, zvláště poté, co se moji rodiče přestěhovali. Bydlí asi 300km od nás, kdežto rodiče partnera jsou blízko. Myslela jsem, že mi tak trochu "nahradí" vzdálenou rodinu, ale nějak jim nedokážu věřit, nevím, co si mám myslet. Při každé návštěvě (nejsou moc časté) jsem celá ztuhlá, moc se mnou nemluví a když, tak mám pocit, že jsem pro ně naprostý hlupák a nic. Jediná z konverzace z jejich strany je "jak je v práci", čekala bych, že se budou víc zajímat o mě, jak žiju, jaká jsem apod. V podstatě tam dělám páté kolo u vozu, mluví převážně oni se svým synem. Cítím z jejich strany chlad, nezájem a hlavně od matky partnera jakousi "převahu", mluví se mnou povýšeně, v podstatě mě ani neoslovuje jménem. Dost to bolí a mé sebevědomí je po takové situaci vždy na minimum. Nevím, co mám dál dělat, samozřejmě se snažím vyhnout těmhle situacím a raději k nim ani nejdu. Jenže to samozřejmě nechápe partner, nevyčítá mi to (zatím), jen ho to mrzí. Vysvětlila jsem mu, že se tam necítím dobře a aby se zkusil vžít do mé situace, když ví, jak ho obskakují a mají rádi moji rodiče. Jenže jak dlouho tohle může trvat? Říká se: s rodiči partnera nežiješ. To je v mém případě pravda, přesto se mě dotýká jejich chování a nevím, co mám dělat. Myslela jsem, že je vše za mnou, ale nedávno mě dorazila další skutečnost. Rodiče přítele žijí "z půjček", snaží se o život na vysoké noze, proto i to snobské chování, partner to odsuzuje a je jiný. Jenže nedávno si k němu šel jeho otec půjčit 50tisíc. Byla jsem v šoku, když mi to řekl. Ty peníze navíc přítel sám potřeboval, protože si kupoval nové auto. Musel si samozřejmě nové auto zaleasingovat, protože půjčil peníze otci. Tohle jakoby byla poslední kapka do poháru a ve mně se vše začíná bouřit. Cítím k nim odpor, možná nenávist, nevím. Odmítám tam chodit a je tím poznamenaný i náš jinak bezvadný vztah s partnerem. Místo, aby ho rodiče podpořili, jdou si půjčit, když ví, že si zařizujeme byt a nemáme extra na rozdávání. Další skutečnost, která mě pobouřila je, že přítelova matka o tom vůbec nic neví, tají se to před ní. Přítel samozřejmě slíbil, že to bylo poprvé a naposled, co půjčil peníze otci. Ale mě to hodně poznamenalo. Vyhýbám se kontaktu s nimi, protože bych se asi neudržela a něco bych konečně po 4 letech řekla na svoji obhajobu a obranu. Celou dobu jsem mlčela a nechala ze sebe dělat hlupáka. Teď ve mně všechno křičí a já vím, že by setkání s nima dopadlo špatně. Přesto chci něco změnit, něco, aby už se mě jejich chování nedotýkalo, dokázat jim, že se jich nebojím, a že mám právo být taková jaká jsem a oni by mě měli respektovat, když žiji s jejich synem. Také bych chtěla zjistit, zda třeba vůbec stojí o zlepšení vztahu mezi náma a nebo se přetvařují a "nějak ji tu přežijem na návštěvě". Je pro mě důležité, vědět, na čem jsem a nevím, jak to zjistit. Vlastně se jich asi bojím, bojím se toho, že bychom se pohádali nebo si řekli něco špatného, a to by mohlo vést k rozchodu s přítelem. Nejsem žádná puťka, jsem samostatná, soběstačná, mám svůj byt, práci, přátele, ráda se vyjadřuju, komunikuju s lidma, snažím se být milá, jenomže v rodině přítele jsem jaksi "narazila" a nevím, co s tím dělat dál. Mám obavy, co se bude dál, kdybychom se třeba s přítelem vzali a měli dítě.. Děkuji moc za Váš názor a přeji krásný den. A.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    manželská krize-strach z manžela?

    Dobrý den, mám problém, který nezvládnu vyřešit sama bez odborné pomoci a v poslední době si nevím rady. Mám 31let, manželovi je 28let, jsme svoji 4roky a 1 rok před svatbou jsme spolu chodili,takže celkově 5let.Nevím,jestli co vám teď popíšu je důvod k rozejití se(dát si pauzu nebo se přímo rozvést).Manžel je velmi cholerické povahy, někdy mi přijde,že je schizofrenní.Dokáže být celé dny hodně milý,pozorný,neustále mi říká,jak mě miluje a oslovuje mě pěknými zdrobnělinami.Pak ale stačí,když ho vytočí nějaká maličkost(malý flíček na riflích,který se mi nepodařilo vyprat, utržený knoflík,párkrát se mi podařilo špatně vyžehlit rifle-začne pak výbuch hněhu, věcmi vztekle práskne,začne několik desítek minut chrlit škaredé věci na mou osobu, že nestojím za nic, jsem lenivá,nic nedělám,, k tomu přidává i sprosté nadávky asi vám je napíšu,aby jste byli v obraze(kráva, blbka, piča apod.), a celý svůj projev prokládá celkově podobnými slovy.Začnu pokaždé brečet, protože mě mrzí,jak se ke mě vyjadřuje a jak je celkově hulvátský, bere si do úst i mé rodiče, a to i kvůli takovým maličkostem.Když mě vidí brečet, tak ještě mě doráží slovy:"běž se vybrečet tatínkovi na rameno", jsi přecitlivělá hysterka,jsi celá matka". Já brečím však kvůli toho, jak někdo může svého partnera vůbec takhle osočovat,nazývat a nakonec dělat, že se vlastně nic nestalo. Jednou jsem psala své kamarádce mail, seděla jsem na židli, kde na opěradle byla jeho košile, já však nebyla o opěradlo židle opřena.Bylo to hned po ránu, já ho pozdravila a chtěla, ať si ten mail přečte taky,byl i pro něj. Došel ke mě a viděl jak sedím na židli,kde má košili a která byla už jeho nošením trochu pomačkaná, tak to zase začlo, začal sprostě nadávat a napřáhnul proti mému obličeji zaťatou pěst.Co vím jistě, když bych se dala do diskuze na svou obhajobu, nebo bych mu řekla nějakou nadávku, asi bych tu pěst dostala. Mám v sobě asi pud sebezáchovy a nechci se bránit,aby k tomu asi nedošlo.Je však pravdou, že se občas nedám a vybuchnu už taky,ale vůbec se mi to nelíbí a příčí se mi to, že se takhle manželé přece k sobě nechovají! Co když budou jednou děti(ta touha po dítěti mě už bohužel přešla), bojím se toho, že bude sprostý a hulvátský na mě i před něma a to já bych nechtěla. Je normální, když byť jen slovně partner řekne při výbuchu hněvu, že jí jednu napálí, rozbije držku, roztříská klávesnici od PC o hlavu? Myslíte, že k tomu může doopravdy někdy dojít a má to být pro mě už tady toto chování varovným signálem?Nebo je to malý důvod řešit to rozchodem?Víte nejhorší na tom je, že do pár desítek minut je úplně v pohodě, dělá jako by se nic nestalo, říká, že ho nemám příště provokovat, proč jsem uražená a nebavím se s ním(raději se s ním začnu bavit,to by hrozil totiž další výbuch), začne mě hladit, objímat a říkat pěkné věci.Ve mě však zůstává pocit úzkosti, strachu a napětí, protože vím, že třeba za pár dnů, někdy i hodin nastane stejná situace a přijde to znovu.Víte nemám ráda, když někdo celkově vulgárně lamentuje, on např.má něco spravit-kohoutek,anténu a nedaří se mu to, začne nadávat(kurva, do piče, do něčeho kopne, třískne apod.), já ho okřiknu,ať nemluví tak sprostě, protože to jde kolikrát slyšet i na ulici a já se za to stydím,že se takhle u nás mluví. To je pro něj opět důvod se do mě aspoň slovně pustit pokud se zastavím svými argumenty na té správné hranici, kdy mi řekne,že mi jednu napálí,tak pak už nemám odvahu pokračovat).Je takové manželství v pořádku?Změní se? Dříve jsem to s ním probírala,že nemůže přece takhle reagovat a vybouchnout kvůli maličkostem, které by se daly přejít kolikrát mávnutím ruky nebo převedením v žert. Za tu dobu, kdy se to opakuje několikrát do měsíce, už mě to vysvětlování, že to takhle nejde, aby se u nás takhle řešili "problémy" a manželé mají mít k sobě nějakou úctu a nechrlit při afektu na sebe takové sprosťárny, tak mi řekne, že jsem přecitlivělá a mám se jít na to léčit na psychiatrii. Jsem už z toho období klidu a napětí a výbuchů a smiřování hodně unavená.Mě to už přestalo bavit,protože očividně to lepší už nebude, asi to má v povaze a hlavně nikdy nechce přiznat, že reagoval přehnaně, prostě mu to přijde normální a já mu připadám jako citlivka, co se jí všechno dotkne. Mám však v hlavě vzpomínku na svého někdejšího přítele, kdy jsme spolu byli 5 let a za dobu chození u nás nedošlo doopravdy k žádné takové obdobné hádce, a už vůbec ne k takovým nadávkám.Byla to ve srovnání s manželem procházka růžovým sadem.To i proto to tak bolí, protože nemůžu najít rozumný důvod, proč se takhle chová zrovna on a nějak cítím, že buď zůstanu s ním a budu si muset na to zvyknout a čekat na dobu,kdy už to překročí únosnou hranici, nebo udělat razantní krok ale nevím,jestli ty důvody jsou k tomu pádné.V tomto potřebuji poradit.Celá jsem už k němu nějak ochladla, vytratil se zájem si s ním povídat jen tak, spát s ním a netěším se až přijde z práce, ba naopak, těším se až budu moci být sama doma.Dělá totiž u policie a pracuje na směny.Vyčítá mi,že jsem k němu chladná, neříkám mu,že ho miluju,když on mi to říká tak často,že mu už vůbec jen tak nepošlu SMS či nezavolám.Bojím se mu říct pravdu, že všechny city stačil za tu dobu ve mě zabít.Bohužel jsem na něm finančně závislá (jsem z Ostravy a mám 5tis.čistého měsíčně na půl úvazku,pracuji u tatínka, který je po infarktu a má cukrovku a abych měla aspoň nějakou práci,tak mu dělám účetnictví.Jsem ráda,že mám aspoň tuto práci a vím,že tatínek,kdyby měl možnost mě zaměstnat na celý úvazek,určitě by to udělal.Bohužel z firmy,kde bylo 10zaměstnanců a kdysi se i dařilo, zůstal sám a ani bych po něm víc peněz nechtěla,té práce nemám tolik,abych si diktovala vyšší plat.Říkám to proto, že i to mi vyčítá, jakou almužnu mi otec dává-to mě bolí víc,než to,když mi řekne,že mi rozbije držku.Tatínek nám pomáhá hodně materiálně (uhlí, stavební materiál na dům a podobné věci),manžel toto nebere moc v potaz. Manžel má na výplatu okolo 20.tisíc a žijeme v rodinném domě po rodičích mého otce, kdy si bereme na tento dům hypotéku, abychom vyplatili podíly ostatním.Mezi ostatními je taky můj otec a ten nechcepo nás ani korunu(manžel to bere jako samozřejmost),ale ostatní účastníci své podíly vyplatit chtějí, takže si bereme hypotéku 800tis. Takže když se s ním rozejdu, nebudu mít na splátky hypotéky a v domě,ke kterému mám citový vztah, poněvadž jsem tam prožila část dětství a postavil můj dědeček, tak by tam zůstal můj manžel, protože ta hypotéka by ho nijak nezatížila.Rodiče o mých problémech neví, nechci,aby ho nenáviděli, měli starosti navíc, a tatínek dře od nevidím do nevidím a má svých problémů dost a toto by ho hodně bolelo. Takže nevím na koho se obrátit, jak dále pokračovat a jak se rozhodnout.A jestli nebudu třeba někdy litovat,když ho opustím a není pozdě na to začít třeba v mému věku nový život(mám 31let a už bych měla mít pomalu děti a než prokouknu a poznám někoho nového,tak třeba už děti nikdy mít nebudu,víte).Prosím pěkně o radu vás a jsem ráda,že něco takového na inernetu existuje.Doufám,že mi pomůžete a děkuji předem. Monika
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    sexualni zneuzivani

    dobry den,mam pritele jemu 33 let,zname se rok.nedavno se mi sveril ze ho v detstvi sexualne zneuzival a tyral jeho otec.no,a ted posledni dobou nejak trpi depresema,ve spolecnosti ma problemy s alkoholem,i drogama,obcas,a ja bych mu rada pomohla,ale kdyz jsem navrhovala ze by mel zajit do poradny,tak se uplne rozcilil,skratka o tom nechce vic slyset.zametl to pod stul a nechce jiz vytahovat.a tak bych potrebovala vasi radu,jak mu pomoci se s tim vyrovnat.i kdyz je mu jiz 33.moc dekuji za radu
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    sex

    dobry vecer,s pritelem jsme neco pred dva roky.v soucasne dobe mame krizi, kdy resime co a jak s nama do budoucna.doslo i na probirani sexualniho zivota,kdy jsem mu bohuzel v hadce rekla,ze jsem s nim nemela orgasmus nikdy a on je pochopitelne z toho dost zniceny.ackoliv jsme ted relativne ok,odmita sex.prosim poradte co s tim,vim,ze nalehat nemuzu.jak to vyresit?jak obnovit nas sexualni zivot?dekuji za radu
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Manzelstvi

    Dobry den, mam nasledujici problem ve kterem bych od Vas potreboval poradit. Je nam 30 a 29 let, mame 11 lety vztah (4 roky jsme manzele). V poslednich 2-3 letech jsme se ve vztahu sobe odcizili, zena zacala hodne cestovat a každý jsme si resili problemy sam za sebe nikoliv dohromady. Takovy vztah nas ani jednoho nenaplnoval ale nedokazali jsme o tom hovorit a tak jsme to v sobe drzeli. Cele to vyustilo az k tomu ze jsme měli intimni pomer s nekym jinym (ja jednorazove, u me zeny nedokazu rici jestli to ještě trva). Nicmene cele to vyustilo tim ze mi zena oznamila ze se mnou není stastna, ze se v poslednich letech trapila a to ja jsem to preci musel videt ale nechtel jsem to resit. Když jsme toto resili tak pote co jsme oba o tom zacli mluvit a poplakali jsme si a dohodli se ze to spolu zkusime, nicmene druhy den rano nebo odpoledne bylo vse při starem, tz. ze to uz nechce zkouset a ze se nechce nechat premlouvat. Tohle se nekolikrat opakovalo (cca 3x). Nasledne se zbalila a odesla z domu (není mi znamo kam), i přes nekolik telefonatu a desitkek sms za den se situace nepohla ani o milimetr. Ma zena tvrdi ze se ve vztahu mnou strasne zklamala a i presto ze me ma moc rada tak nechce v nasem vztahu dále pokracovat. Jedine na cem jsme se chodli je ze se dnes sejdem a promluvime se o tom co nam ve vztahu vadilo ale sama rekla ze to rozhodne nemam chapat tak ze ma snahu o to to zkouset dal. Ja svou zenu strasne moc miluju, je to někdo o kom vim ze s ni chci zustat do konce zivota, vychovavat s ni deti a byt s ni stastny. Sam jsem presvedcen ze i přes vsechno zle co se stalo mame porad sanci nase manzelstvi zachranit. Zapomel jsem ještě jednu věc, se svou zenou jsme cekali v lete dite o které po 2 mesici tehotenstvi prisla, nicmene tvrdi ze tohle není ten duvod proc jedna tak jak jedna. Dekuji za Vas nazor
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    vztahy

    Dobry den chtel bych se vas zeptat jak dal jmenuji se lukas je mi 24 let na silvestra jsem nasel fakt hodnou uprimnou holku a tak jsme byly spolu i v praci mneli jsme stejna zamestnani jezdilz jsme casto na vylety a chodily jsme na dlouhe prochazsky znali jsme se uz pomerne dlouho a tak jsem usoudil ze by nebylo odveci zacit spolu zit na to jsme oba pristoupily na tom neni nic divneho mam ji stale v srdci i kdyz vam tohle pisu delal jsem vse co se dalo jezdil jsem i kdyz bylo venku jakkoliv vzdy jsem prijel pecoval jsem o ni jak jsem nejlip umnel daval ji vse i tu lasku a na oplatku po roce a pul jsem prisel o vse o praci o kamarady i pritelkyni vite lidi prijdou jeste o vic nez je tohle prijdou i o zdravi a vubec nevim jestli mam chodit k psychologovi vzdy kdyz jsem zkousel navazovat dalsi znamosti ale pokazde jsem se dostal na vztah co jsem prozil stale se pokousil myslet stale dopredu ale nezabira to vim ze to chce cas pokud by jste mneli nejaky napad a dokazali mi treba v tomhle poradit budu rad za kazdy diky moc
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Mám se bát ?

    Pane doktore, můj manžel když jsem v práci tak chodí na stránky pro homosexuáli ! Maže si historii ale zbytečně poněvač,vím kam jinam se ukládá, něco jsem mu naznačila ale směje se a zapírá, mám mít strach máme děti !
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    docela velky problem

    Dobry den,tak zacnu a dal nevim. Je toho strasne moc co ovlivnilo to jak ziji dnes a proto se neda napsat vse proc to tak je,ale chci se zepata alespon na cast toho co mne trapi a ovlinuje vse co delam. Jelikoz jsem sama vyrustala predevsim v detskem domove a ve spatnem rodinnem zazemi,nedokazi sama presne urcit co ted delam dobre a co spatne ve sve rodine,ve vstahu ke svemu synu. A tak moc jsem si vzdy prala abych to jednou az budu mit dite, umnela. Nemohu vse rozebirat do detajlu,ale aspon se pokusim zepata na par zakladnich otazek co mne moc trapi a doslova nici,vzdycky jsem vse v zivote obstala a drzela se az se sama divim proc ted nedokazi vyresit v dospelosti tak banalni problem. Jsem vdana a mam rok a pul stare dite s cizincem,zijeme spolu uz 8 let a neni to vzath uplne idealni,ale to nepatri tak k memu dotazu jako to jaky mam problem s rodici meho manzela,jelikoz se to tyka meho ditete,tak se chci zepat.Je lepsi, je dobre udrzet si s tchyni nejaky vztah,jelikoz je to babicka meho ditete a musim to respektovat,ac ve svem srdci citim ze ho ve skutecnosti nema rada,ze uprednostnuje jine vnouce,strasne viditelnym zbusobem,mam ji tohle dovolit jen kvuli tomu ze je to jeho babicka,ac jsem si naprosto jista ze cit a lasku k nemu nema? Nebo mam radeji kvuli zdravi sveho ditete,jelikoz to tak citim,zakazat tyto vztahy,jelikoz mam obavi o sveho syna,aby netrpel tim ze neni pro ni dulezity,kdyz to tak citim ze je to pro nej opravdu lepsi? Ale citim hroznou vinu,za to ze mu nemohu dat hodnou babicku,strasnou vinu za to ze mu ji upiram,ale ona i kdyz treba nevedomne mu vic ublizi svym chovanim. Je pro dite lepsi byt bez babicky nebo je lepsi mit spatnou babicku? Co takovemu diteti vic ublizi? Nemit prarodice nebo mit spatne prarodice?
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    problrm s vztahy

    Dobry den(e-mail je na bratra, nemam svuj) Mozna se Vam muj problem zda jako "blbost" ale jsem z toho opravdu nestastna a nevim co s tim dal.. Jde o meho nejlepsiho kamarada, do ktereho jsem uz 3 roky zamilovana..On to vi a ma o me take zajem ovsem do jiste miry. Minuly rok sme spolu mely nejakou dobu ulety, ktere dosly bohuzel i k sexu. On byl ale zadany a kdyz jsem se do neho postupne zamilovavala jeste vic a uderila sem, rekl mi ze miluje svoji holku a o me na vztah nema zajem. Nekolik mesicu jsem sem byla v depresich a snazila sem se bavit a zapomenout na me, dokonce sem se na cas odstehovala do zahranici. Bohuzel marne a kdyz sem se v lete vratila zpatky, byl uz volny a zacaly sme se znovu stykat, on je velmi mily, lepsi nez kdy predtim..Posledni mesice sme porad jen spolu, rozumime si, objimame se, jsme spolu stastni az si o nas vsichni mysli ze jsme nejstastnejsi par..atd.- ovsem spatne stranky jsou, ze po me chce porad se porad sex, ktery odmitam s tim, ze nechci dopadnout jako minuly rok, pote je vzdy cely den protivny. A kdyz abysme spolu opravdu chodily, vyhyba se odpovedi s tim, ze je jeste v soku z rozchodu se svou byvalou, ze se boji navazat novy vztah, ze proste nevi a mam tomu dat cas.A nic se porad nedeje. Jenze tohle je uz prez mesic a ja jsem zoufala z toho byt porad v nejistote, nevim na cem u neho jsem, mam strach ze me chce jen na sex, nebo proste jako cloveka ktery mu pomaha pobavit se po rozpadu dlouholeteho vztahu a nebo ze jsou to vsechno jen vymluvy aby si se mnou jen uzil, oddaloval to a az ho nebudu bavit, proste se na me vykasle!...Bojim se ho zeptat na rovinu,zda me opravdu chce- aby mi nerekl ze ne, ja se od nej snad neumim odpoutat. Nebo cekam ze se bude-jako vzdy-vyhybat odpovedi a pak rekne neco neutralniho a zamluvi to. Dotoho mam problemy se sestrou alkoholickou a vyhodily me z prace... Prosim, jak mam tuhle situaci resit?bojim se udelat neco sama, stejne vse vzdycky pokazim..
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Co to znamená...??

    Dobrý den omlouvám se Vám, že jsem nezadal své jméno. Chtěl bych se Vás zeptat prosím co si mám myslet když má přítelkyně se semnou rozejde s důvodů, že prý chce být chvíly sama a že teď si pořebuje něco urovnat v hlavě. Druhý den se dozvýdám že ten praví důvod vý jen sestra a bohužel mi ho teď hned nemůže říct. Je s toho velice špatná. Radím jí, že když mi to poví že se jí uleví ale ona říká že prostě teď ne. Věřím jí, že by snad mě nepodvedla nebo jo...??? Poraďte mi prosím co Vás napadá za důvod. Vím že je to těžké přesně říct... děkuji moc...

Stránky