V letech 2006-2007 na dotazy čtenářů odpovídal Lucian Kantor z manželské poradny v Praze. Děkujeme za spolupráci.

Rubrika: 
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    osobní a manželská krize

    už velice dlouho přemýclím o tom obrátit se na odborníka se svými myslenkami a starostmi. Jsem se svým mužem již 10 let a téměř 7 let jsme manželé. Zpočátku to byla velká láska, ale už po třech letech vztahu a asi 1 az 1,5roce společného bydlení jsem měla velkou potřebu se rozejít. Nebyla jsem ve vztahu spokojená. Neustále jsme se hádali i kvůli maličkostem. Např.: jeko bylo neočištění psa před vstupem do bytu Pro mě bylo důležitější se nejdřív postarat o zvíže a pak až o nákup a pro něj naopak. Částečně jsme se tenkrát rozešli, ale nakonec nám to bylo líto a dali se znovu dohromady s tím, že to zkusíme znovu. Jenže jsem tenkrát otěhotněla během povinné přestávnky mezi prášky, ačkoli jsme to neměli v plánu. Vzali jsme se. Za nedlouho po narození dcery se dostavily znovu problémy a dost velké. Byla jsem nespokokojená s chováním manžela. Chtěla jsem odejít. Hádky byly na dennním pořádku.Nemohli jseme se vystát. Kdyby mi tenkrát jedna kartářka neřekla, že se nemám rozvádět,že mě má svým způsobenm rád už jsem dávno utekla. Dala jsem nám znovu šanci a k dceři časem přibyl i syn. Jenže problémy se jen oddálili a teď jsme zase tam kde jsme ¨byli. Mám pocit, že si jeden druhého nevážíme. Muž je schopný mi kvůli neumytému nádobí poslat někam..., neustále mě oslovuje: ty vole.. a ještě to kombinuje výraz
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Vztahy

    Dobrý den, chtěla bych poradit jak se mám zachovat.Je mi 18 let.Dva roky jsem měla přítele, kterého jsem hrozně milovala.Dost mi ubližoval, často jsem kvůli němu brečela a v situaci, kdy jsem brečela, tak se ke mě začal chovat ještě hůř, začal po mě řvát, že se chovám jako malé dítě, že se mám vzpamatovat a většinou mi řek spoustu hnusných věcí a ani se nechtěl usmířit, nechtěl mě obejmout...nechal mě tak.Já se hodně trápila, brečela a měla chuť umřít a pak mi ani nebral telefony až třeba za několik hodin nebo dní.Až pak se mi vždycky omluvil a i když jsem už neměla sílu v tomto vztahu pokračovat, tak bez něho to bylo ještě horší. Dokázal mi hodně ublížit, třeba mi slíbil, že si uděláme hezkou neděli a půjdeme nakupovat a do kina.Nakonec do auta začali nastupovat jeho kamarádi a prý že jedem na fotbal.Už jsem to psychicky nedávala tak jsem začala i před nima brečet a nadávat mu, proč je pořád tak falešný a nikdy nedodrží co slíbí a prosila ho ať zastaví, vyhověl mi. Zastavil mi na okraji lesa. Zůstala jsem tam.Brečela jsem a chytala hrozné záchvaty brečení, dokonce jsem zvracela a až jsem se uklidnila, tak jsem šla domů pěšky několik kilometrů.Takové situace se stávali často.Vždycky jsem ho už po tom, co mi udělal nechtěla nikdy vidět....ale stejně jsem mu vždycky odpustila...Jednou jsem mu dala na rozmyšlenou co je pro něho důležitější,jestli fotbal a kamarádi nebo já.Řek, že fotbal a že teda je mezi náma konec.Jenže po uplynutí nějaké doby za mnou začal jezdit a prosit mě, abych se k němu vrátila, že kvůli mě přestane hrát a že chce být se mnou.To mě donutilo k tomu, abych si založila nové icq číslo jako že jsem nějaká jiná slečna. Začal "jí" balit, začal mě zapírat, domlouvat si s ní rande a tak...když jsem mu zavolala já za sebe na telefon, tak mi to vůbec nebral, uplně mě ignoroval, nepřišel ke mě ani jak slíbil a celou dobu oblboval tu "neexistující" slečnu...od té doby jsem si řekla že už ho zpátky nikdy nechci.Nikdy.Byla jsem psychicky na dně.Dokonce mě té "fiktivní slečně" pomlouval a tvrdil jí, že mě už půl roku neviděl a tak.Svoje zklamání a vztek jsem nakonec překonala díky jednoho kluka, se kterým jsem hnedka za týden začala chodit.Bylo mi líp.Byly prázdiny, takže jsem si to všechno užívala.Teďka však na mě přišla deprese. Stále jsem s tím přítelem se kterým jsem dalo by se říct z trucu začala chodit. Už to je půl roku. Hrozně jsem si ho oblíbila, vážím si ho a mám ho ráda, protože se ke mě chová slušně, nikdy mi nic špatného neudělal. Vím, že je pro mě jako partner vhodný.Ale stále se trápím myšlenkou nad tím mým bývalým přítelem.Proč se tak zachoval, proč mi tak ublížil, v čem jsem byla tak špatná, co jsem provedla, vždyť mě předtím tak miloval.To mě dovádí uplně k šílenství. S mým nynějším partnerem nedokážu mít v sexu orgasmus, při sexu myslím na bývalého přítele a z očí mi jdou slzy. Dokonce s ním ani spát nechcu. Jednou když jsem se opila, napsala jsem bývalému příteli, že ho pořád miluju a ať přijede.Přijel a co jsem udělala? Vrhla se na něj. Vyspala jsem se s ním. Bylo to krásné. Ale uvědomuju si, že jsem si chtěla asi dokázat, jestli by mě ještě chtěl. Líbilo se nám to oběma, ale vím, že to nejde s ním být, že by mi zas ubližoval, ale když s ním nejsem tak ubližuju sobě a také svému současnému příteli. Často mi můj bývalý přítel volá a říká ať se k němu vrátím, ale vím, že zároveň píše i jiným holkám, dokonce i mým kamarádkám. A to mi ubližuje ještě víc. Mám depresi nastoupit do autobusu protože tam je holka, kterou on oblbuje.Najednou mě svírá břicho, když si představím, že se s ní líbal nebo tak.Mám hrozný vztek a trápím se. Ještě víc se však trápím kvůli mému současnému příteli.Mám ho ráda, ale nechci s ním spát. Mám v mozku asi nějaký blok...A pak trápím i jeho.Je smutný a vyčítá mi, že ho asi nemám moc ráda, protože ani nemám takovou potřebu s ním být moc často.Jenže rozejít se s ním nemůžu.On pro mě dělá první poslední, vážím si ho a nechci ho ztratit. Navíc pokud bych se s ním rozešla, tak se bojím, že bych se vrátila k tomu svojemu bývalému klukovi a pak že by mi zas psychicky ubližoval. Nevim, co mám dělat.Bojím se toho, že bych ztratila už všechno, že bych se ocitla na dně a nikdo by mi nepomoh, že bych byla na chvíli uplně nahoře, ale pokud by mi zas ublížil, ocitla bych se uplně na dně a bojím se, že bych si i sáhla na život. Chtěla bych začít milovat mojeho přítele současného a zapomenout tak na to co bylo, ale zatím se mi to nedaří. S přibývajícím časem, co jsem se svým přítelem tak se mi víc a víc stýská po mém bývalém příteli....Poraďte mi prosím.Už nevím jak dál
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Jak se zbavit myšlenek

    Dobrý den, po 20 letech manželství jsem zjistil, že mi je žena nevěrná, v současnosti už tento problém máme vyřešen, vše jsme si vyříkali, žena milenecký vztah ukončila a aniž bych na ni jakkoliv naléhal sama mi slíbila, že už by to nikdy neudělala. Náš vztah je teď velice krásný a intenzivní, dokonce jsme se rozhodli, že ač již máme dvě odrostlé děti pořídíme si ještě třetí, tedy pokud to půjde. Můj problém je ale v tom, že musím neustále myslet na to co se stalo, že jsem byl zrazen a podveden a nedokážu se od těchto myšlenek odtrhnout a ač jsem šťasten, že jsme naší první krizi ustáli, tak jsem vlastně pořád nešťastný. Chtěl bych poradit jak tyto černé myšlenky vyhnat z hlavy aby se mi zase do duše vrátila pohoda. Děkuji za radu Pavel
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    otec a dcera

    Dobrý den,potřebovala bych poradit, jsem už z toho neustálého řešení problému unavená a je to pořád dokola. Mám přítele, se kterým jsem 5 let,nedá se říct, že jsme měli zrovna ideální vztah, přesto jsem dokázala nad některými věcmi zavřít oči, ale teď máme spolu rok a půl starou holčičku, a jeho vztah k dceři se mi jeví jako nezájem. Skoro celé dny s námi není, je dost pracovně vytížený a když má tu chvilku s námi být tak je mu mileší všechno ostatní než být s dcerou a hrát si s ní, nebo s ní jít na procházku, vzdycky je něco důležitější a přednější, dost mě to ničí, když vidím jak on příjde z práce a ta malá na něj čeká že táta příjde a obejme ji a přitom jeho první přivítání směřuje k našemu psovi.Jde si třeba umýt ruce do koupelny zavře jí dveře přímo před nosem aby ho tam asi neotravovala nebo já to nechápu, jsou to sice takové maličkosti, ale nad tím mi zůstává rozum stát. Sám od sebe si s ní nepohraje jen pokud mu to já řeknu, učím ji slovo táta, umí ho říct přesto ho vůbec nepoužívá. Od té doby co se narodila s ní byl možná tak 3x sám venku. sám jí nedá od sebe najíst, nepřebalí ji prostě co já neřeknu neudělá. Nevím už co s tím dál mám ho ráda, ale jeho chování k té malé mě od něj dost odcizuje už jsme to spolu probírali, slíbil, že se polepší,ale změna žádná.Přitom ho neomezuju vím, že hodně pracuje a potřebuje si najít čas i na pivko s kamarády ale taky od něj jako od otce čekám něco víc než jeho výplatu.A když má tu možnost si s námi užít odpoledne raději sedí u počítače a věnuje se tomu, co ho zajímá. Pořád mě podezírá že mám milence, kterého ale nemám, pořád má nějaký problém ale aby změnil své chování aby si nemusel myslet že někoho mám to je pro něj asi nadlidský výkon, přitom jsem celé dny s dcerou doma věnuji se jí, tak tomu nerozumím. Potřebovala bych názor někoho nezávislého aby mi poradil, je to sice hodně stručný popis, ale je to přesně to, co mě už dlouho trápí. Díky za odpověď
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Pocity

    Dobrý den, chtěl bych se zeptat na radu. Jsme s přítelkyní 3 měsíce. Já jsem o 3 roky starší ( 23 ) a ona jsme šli do vztahu z jiné starovací čáry. Přítelkyně opustila kvůli mne 3 roky ( spíše nefungující ) vztah a já měl pár bezvýznamných spíše krátkodobých vztahů. Jelikož spolu i bydleli, řešila přítelkyně i bydlení. Tak nějak jsme začali být pořád spolu. A nyní pociťuje nutnost tvého vlastního prostoru a času. Což samozřejmě chápu. Jen bych poprosil o radu, jak se mám s tím vypořádat. Strašně moc mi na ní záleží a já udělám všechno pro aby byla šťastná a mělo co potřebuje. Jen nevím jak s tím mám bojovat. Stále na ní myslím a potřebuji být s ní. Poprvé jsem se zamiloval a plavu v tom jak neplavec v moři. Děkuji za radu Obe
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Neštastni ze syna

    Dobrý den p.doktore prosím poradte máme 14letého syna a začal nám krast peníze ne 5 nebo 10kč ale 200a více ted se ztratili 2 zlaté řetízky nic na něho neplatí jenom zarytě mlčí a že nic nevzal má zakazany pc. nesmí chodit ven,manžel ho na chvíli pustil a našel ho jak s kamarády vykuřuje před pc hernou nevíme si rady děuji za odpověd Renáta
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    nevěra a konec vztahu

    dobry den, obracim se na vas protoze uz nevim jak dal. s pritelem jsme spolu 3 roky, od zacatku vim ze to je ten pravy a meli jsme spolu opravdu idealni vztah, nejkrasnejsi 3roky meho zivota, absolutni duvera.ted jsem byla ale 2mesice v zahranici,nevideli jsme se a po navratu studena sprcha. pritel mi oznamil,ze mi byl neverny,a ze po tom,co mi neco takoveho udelal uz se mnou nemuze byt,protoze ten vztah uz by byl pospineny.hrozne moc bych ten vztah chtela zachranit,ale on nema vubec zadny zajem,prijdu si jakobych pro nej uz neexistovala.ted jsem zjistila,ze se s ni stale schazi, obavam se,ze je do ni zamilovany-prestoze mi tvrdil,ze zamilovany neni. strasne moc bych ho chtela zpatky,ale vim ze musim byt opatrna,abych to jeste vic nezkazila. prosim,poradte mi co mam delat..jak mu otevrit oci aby si uvedomil ze nas vztah stoji za zachranu..navic jsem zjistila,ze mi ohledne sve milenky lhal..tvrdil mi ze ji neznam,ale bohuzel jsem zjistila,ze vim kdo to je..take mi lhal ze se s ni uz nevidel od doby co jsem zpatky v CR. bydlime spolu,takze o to je to pro me tezsi..prosim, urcite je nejaka cesta jak to s nim dat dohromady,ale ja jsem na tom opravdu spatne, nevim si rady..
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Nešťastná ze sebe

    Dobrý den, nejprve bych Vaše rodiče chtěla pochválit za Vaše neotřelé jméno, kdybych byla kluk, jmenovala bych se taky tak. Začnu asi tak,ze mám stále problémy ve svých vztazích. Rodiče se rozešli,když mi bylo 12.Jsem jedináček.Máma je dominantní,opičí láska,stále jsem musela dělat vše,jak chtěla ona.Poslala mě na církevní internát,potom do Ameriky, jediné,co jsem si mohla sama rozhodnout byla vysoká škola.A já chtěla.Ted jsem rozvedena,mam maleho chlapecka.Od detstvi jsem hystericka,nevyrovnana,dokonce strach z dospelych lidi. Zato z mamy respekt od puberty zadny,hodne jsem ji lhala, aby se to s ni dalo zvladnouot. Nic ji nebylo dost,bala se o me,ze ze me nic nebude.A ted ucim ve skole,a jsem v paradoxni pozici. Zda se mi,ze mi mama i tata/urvany,cholerik,asi jsem po nem/ davali lasku nejak divne najevo, ze nejsem schopna nekoho doopravdy milovat. Moje vztahy jsou takove,ze ze zacatku je vse krasne,jsem zamilovana, vse klape,ale po 3mesicich hodne vyprcha,vztah se mi zda nudny, stereotypni,a moje hnusna povaha vyplouva na povrch,ze se tak nekontroluji, co rikam, tim ublizuju tomu druhemu. Zacne mi na nem vse vadit, "buzeruju ho",zacnu vycitat jeho chyby a zvyky..Nedokazu si napocitat do 10,a reknu slova,ktere pak lituji. Porad je vyhazuji z bytu,az proste nakonec odejdou.Muj vztah nebyl delsi nez rok.Pak zjistim,co jsem udelala,ze je miluju, ale v tu chvili je tolik nenavisti ve me, ze tonedokazu potlacit. Mam i uzkosti,beru citalec,ale to me vylevy neleci,taky piju alkohol, kdyz chci zapomenout nebo kdyz se citim tak sama. Jsem nestastna, ale nechci,aby muj syn mel spatne detstvi z toho stridani partneru,od jeho narozeni uz 2. Muze ho to poznamenat,je hrozne chytry a vse chape. Vzdycky si rikam,ze s tim dalsim, se budu snazit, at to tak nedopadne,ale pomalu to vzdy speje tam, kam vzdycky,protoze mi prijde,ze me treba partner omezuje a stava se mi nepritelem...Nevim,jestli nevyzaduju ve vztahu napeti,ve kterem jsem vyrustala jako mala,kdyz se nasi hadali..a ted mi to chybi,tak to vytvarim.. Jedine maly me drzi pri zivote.. dekuji za brzkou odpoved a rady..
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Vztah na pracovišti

    Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o odbornou radu, jak zvládnout situaci, která mě poslední dobou tíží. S přítelem jsme spolu 4 roky a druhým rokem spolu bydlíme. V loňském roce jsme začali intenzivně rekonstruovat a zařizovat byt a ke svým pracím jsme si začali přibírat ještě brigády, abychom vše lépe finančně zvládli. V té době jsem si na pracovišti začala čím dál více rozumět s jedním kolegou, jehož přítelkyně byla na stáži v zahraničí. S kolegou jsme byli zapojeni do společných projektů, trávili jsme spolu tedy spoustu času. Postupně jsme začali zjišťovat, že máme stejné koníčky, že si spolu báječně rozumíme. Kolega byl vůči mě velice milý, vtipný a pozorný. Když přítel nebyl doma, kolega se stavoval na oběd, na večeři, chodili jsme spolu potají sportovat, nakupovat, na kávu... Bohužel došlo i na sex. Idyla však skončila, když mi kolega oznámil, že poznal slečnu, která ho absolutně uchvátila a prosil mě, abych se na něho nezlobila. Řekl mi, že cítil, že náš vztah přerostl určité meze a začínal být příliš nebezpečný, proto nový vztah s onou slečnou viděl jako zbabělé řešení, jak náš vztah ukončit. Ona slečna pak odjela na několik týdnů mimo republiku, tak náš vztah v tu dobu ještě pokračoval. Ale po jejím návratu přišel velmi tvrdý zlom. V tu chvíli kolega vlastně přeletěl z jedné kytky na třetí. Opustil jak svoji tehdejší přítelkyni, která byla v zahraničí, tak mě. Přestal se mnou komunikovat, přestal plnit své sliby a pracovní úkoly, začal být nepříjemný a arogantní. Několikrát mi sliboval, že půjdeme posedět a popovídáme si o situaci, abychom byli schopni alespoň pracovat na rozjetých společných projektech. Bohužel ani toto nedodržel, přestože jsme si původně slíbili, že zůstaneme dobří kamarádi a budeme dále spolupracovat. Proto jsem se i přes jeho nezájem snažila naše přátelství udržet a hlavně ho tlačila do plnění pracovních povinností. Bohužel jsem nenašla jinou možnost než formou SMS, což bylo asi špatně. Přece jen člověk nevyjádří vše tak, jak by vyjádřil ústně. Kolega situaci začal otáčet, začal tvrdit, že já nemám zájem o další spolupráci, začal vést ublíženecké řeči, že jsem ho vyměnila, opustila. Velice mě to ranilo a bolelo. Domnívám se, že jsem pro něho dělala maximum a ten, kdo by se mohl cítit ublíženě jsem byla já. Přešel čas dovolených, během kterého jsem doufala, že se vše nějak uklidní a budeme spolu schopni alespoň na pracovišti vycházet. Nyní se zde opět potkáváme a já cítím, že mi to nedělá dobře. Plně si uvědomuji svoji chybu, že jsem neměla jakýkoliv takový vztah dovolit. Vždy jsem byla proti nevěře a najednou jsem se v ní ocitla sama. V tu chvíli to bylo ale daleko silnější. Během partnerské krize vzniklé z přepracovanosti mi chvíle strávené s kolegou přišly velmi příjemné a dobíjely mě energií. Věděla jsem, že to musí jednou skončit, ale vše se najednou tak obrátilo, že jsem z vysoké třešně spadla velmi tvrdě na zem. S kolegou se snažím vycházet, ale vím, že se v jeho přítomnosti netvářím příjemně, nejsem ve své kůži, klepe se mi hlas i ruce a po jeho odchodu z kanceláře se i často rozbrečím. Stále se mi vybavují chvíle, které v tu dobu byly příjemné, cítím se vinna, že jsem podvedla přítele a měla sex s jiným mužem, protože tento akt je pro mne něco velmi intimního. Dnes si již plně vážím svého přítele, který tuší, že jsem s kolegou měla nějaký hlubší vztah. Dokázali jsme to ale společně ustát a pomáhá mi s psychickým vyčerpáním, s kterým se vracím z práce. Snažíme se měnit soužití

Stránky