realita

Otázka:

Dobry den, precetla jsem si zde nekolik dotazu a s mirnou ulevou zjistuji, ze spousta zen a holek ma podobne problemy jako ja...a verte, ze nekdy podleham iluzim, ze se na svete trapim jen ja. Zacnu.... jsem uplne obycejna mlada holka, ktera si pred vice nez tremi roky nasla pritele.. byli jsme hodne mladi.. pro oba to byl prvni vztah..silene moc jsme si rozumeli a velice se milovali. pritel dokonce nepospichal s milovanim a tim mi dokazal, ze to se mnou myslel vazne.. byli jsme jak dve hrdlicky, vsichni po nas koukali a spousta lidi se pozdeji priznala, ze nam nas vztah zavideli. a uplne uprimne musim rict, ze jsme nic nehrali. byli jsme zkratka stastni... po dvou letech jsme vsak oba odjeli studovat na rok do zahranici.. byl to muj vymysl..byla jsem presvedcena, ze jestli nas vztah ma smysl,tak nam to pujde i po roce.. podotykam, ze za ten rok jsme se nevideli..ale neustale jsme si psali a volali. bohuzel po navratu uz nikdy nic nebylo jako driv. najednou zivot nabral uplne jiny rozmer.. on zacal odmitat se mnou travit tolik casu jako driv a v tu dobu se mi zacali rozvadet rodice (velmi neprijemnym zpusobem - to byla velka rana, protoze moje rodina pro me hodne znamenala..). Hledala jsem oporu, ale nebylo kde.. pritel se zacal kamaradit s takovymi kluky, jejichz jediny cil je "nabalit" co nejvic holek a zkratka si dokazat, ze ony pujdou... pritel asi pochopil, ze o neco prichazel a zacal delat stejne veci.. po prvnim takovem uletu, o kterem jsem se dozvedela za mnou prisel a o moc se omlouval.. vsak vite.. nakonec jsem mu odpustila.. jenze on si toho nevazil a postupne jsem zjistovala, ze tech slecen bylo vic a vic.. ikdyz on mi tvrdil ze ne.. nedavno jsem mu vlezla do historie icq (ani se za to nestydim, vite, ty zmeny v chovani byly tak markantni, ze jsem potrebovala vedet pravdu).. tam jsem nasla ruzne "pokecy" s holkama i s klukama.. treba psal: ze ma touhu sukat s nekym jinym nez se mnou apod.. Pochopila jsem, ze me mel jako zadni vratka... vsichni v okoli vedi, jak se ke mne chova a vsem uz musim byt za blazna, protoze vzdycky se necham ukecat a jdu za nim.. sama si pripadam blbe, ale jsem pro lasku ochotna udelat hodne.. jenze ted uz nejde o lasku... asi jsem nerekla dulezitou vec.. presto, ze jsem se s nim po vsem rozesla, se vidame kazdy den, protoze spolu chodime do jedne tridy... uz nejakou dobu jsem hrozne zoufala.. jdu po ulici a rikam si, ze by bylo jedno, kdyby se mi neco stalo, protoze zivot bez nej nema smysl..vsechno mi ho pripomina.. nic me nebavi...rikam si, jaky je smysl zivota..mam tendence vycitat si to, ze jsem si vymyslela ten rocni zajezd. ze kdybych s tim neprisla, nemusel se zmenit.. je mi lito, ze je takovy.. kazdy mi radi, at to hodim za hlavu a a hlavne at uz se dal neponizuju a mam svou hrdost, ale copak nekdo vi, jak se citim? myslim, ze mam trochu nejake deprese, protoze propadam takovym stavum uzkosti z toho, ze jsem stara (ano asi to zni legracne v 19letech), ale zda se mi, ze vrcholem sveho zivota jsem si prosla v tech sestnacti, sedmnacti a ted uz to pujde jen z kopce. nehlede na to, ze nejsem schopna unest to, ze uz jsem dospela. proste si tak nepripadam. je toho jeste spousta, co bych potrebovala rict, ale nechci Vas zaplavovat dalsimi informacemi. Vim, ze mi odpovite, abych se na nej vykaslala, ale myslite, ze je nejaka moznost, ze treba za rok, az budeme na vysce si vzpomene, jakou chybu udelal, ze mu se mnou bylo dobre a bude chtit zpatky? bylo by to vubec dobre? a jak bych se mela zachovat? a jak se mam vubec chovat k nemu ted? vim, tyto problemy se mohou zdat malicherne, ale verte mi, ze posledni dobou opravdu prozivam tezke stavy.. dekuju za odpoved, s pozdravem

Odpověď:

Komentáře (1)

  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Dobrý den,
    již v závěru Vašeho dotazu jste napsala správně rozřešení vašeho vztahu. NECHTE HO BÝT! Každý rozchod velice bolí a ty první lásky mnohdy nejvíc. Každý, kdo je zrazen má nabouranou sebe hodnotu a hledá způsob jak jí získat zpět. Nejčastěji popustí uzdu fantazii a představuje si "jak se hříšník vrací po kolenou, aby se kál". Představa je to hezká, ale plní se pouze v románech. Jediný kdo napraví Vaše rány jste Vy sama. Vaše hodnota nespočívá v tom jakou máte primární rodinu a ani v tom zda máte či nemáte přítele, ale pouze a jen ve Vás samotné. Rozchod bolí a není dobré se bolesti bránit, vyplačte se, zandávejte si na přítele, ale nenechte si vzít vzpomínky. Prožila jste krásné období s mužem a víte, že to jde a jak to vypadá. Tedy, až potkáte toho pravého, který bude již dostatečně vybouřen, můžete zúročit to co Vám tento vztah dal. Možná, že se někdy v životě dáte s přítelem opět dohromady, ale budete už úplně jiné osobnosti a váš vztah by byl jiný. Je to možné, ale nečekejte na to. Vezměte svou hrdost a začněte žít sama za sebe. Když mu budete neustále ustupovat, ztratíte své já.
    Lucian

    Čer 09, 2007