V letech 2006-2007 na dotazy čtenářů odpovídal Lucian Kantor z manželské poradny v Praze. Děkujeme za spolupráci.

Rubrika: 
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Jak se rozhodnout

    Potřebuji poradit se svým životem. Jsem 22 let vdaná, 4 děti. 3 jsou již dospělé a poslední syn má 5 let. Měli jsme krizi, která se týkala oboustranné nevěry před 6 lety, po té se narodil poslední syn. Před rokem jsem zjistila, že je mi manžel opět nevěrný.Snažila jsem se opět tuto situaci ustát, ale manžel je chladný, nekomunikuje a žije si vlastním životem. Teď jsem i já poznala jiného muže, který by mě i syna chtěl zabezpečit. Jelikož ho znám jen krátce a mám špatné zkušenosti s manželství, bojím se vstoupit náhle do nového vztahu. Bohužel manželovi již nedůvěřuji a nevím jestli by se situace mezi námi dala ještě změnit. Děkuji za pomoc.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Jak se rozhodnout

    Potřebuji poradit se svým životem. Jsem 22 let vdaná, 4 děti. 3 jsou již dospělé a poslední syn má 5 let. Měli jsme krizi, která se týkala oboustranné nevěry před 6 lety, po té se narodil poslední syn. Před rokem jsem zjistila, že je mi manžel opět nevěrný.Snažila jsem se opět tuto situaci ustát, ale manžel je chladný, nekomunikuje a žije si vlastním životem. Teď jsem i já poznala jiného muže, který by mě i syna chtěl zabezpečit. Jelikož ho znám jen krátce a mám špatné zkušenosti s manželství, bojím se vstoupit náhle do nového vztahu. Bohužel manželovi již nedůvěřuji a nevím jestli by se situace mezi námi dala ještě změnit. Děkuji za pomoc.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Vztahy

    Dobrý den. Měl bych dotaz ohledně mojeho problému a tím jsou veškeré vztahy s ženami. Je mi 22 let. od nějakých 15 se zajímám o to aby semnou nějaká byla štastná. Prozatím se mi to nikdy nepodařilo. Můj první vztah skončil po asi měsíci nevěrou (ne moji) což mi v 15-ti letech přijde docela brzy, ale budiž. Další vztahy maji podobný chrakter. Obcčas maji ještě jiný dramatický dopad jako například jedna moje známost která mi začala v mých 18-ti letech. Po měsíci známosti jsem se dozvěděl, že má 3-leteho syna. Když pominu to, že jsem to vzal tak že se o něj budu starat a nepujdu kvuli tomu radeji na školu tak náš rozchod se z čisteho nebe musel uskutečnit v době svatého tydne moji maturity. Když bylo nejhorší zažehnáno po dvou letech jsme se dali opět dohromady. To jsme už plánovali společnou budoucnost. Asi vše zkazila moje mononukleoza. V době kdy jsem přišel tím o možnost chodit do školy, hrál jsem v té době florbal a i jsem chodil do práce což všechno muselo stranou a já potřeboval oporu byl zde rozchod podruhé. Tuším, že bylo kolem 20. prosince. A podobných zkušenností mám více. Byť uvedu už jen poslední co se mi stalo velice nedávno (min. týden) kdy můj přítel už od dětských let se vyspal s dívkou se kterou jsem téměř chodil. Téměř říkám proto, že to opravdu nebyl ještě vyzrálý vztah ale to že jsme spolu byli každý den od chvíle co jsme se poznali už není úplně jen tak k zahození. (Můj názor) Přiznám se, že poslední zkušenost mě rozhodila natolik, že od té doby jsem ješte pořádně nespal (dnes ještě vúbec) a stres co na mě naléhá začíná být neúnosný. V říjnu jsem musel zanechat nedobrovolně vysoké školy a teď se ucházím o místo. S myšlenkami které jsou pořád někde jinde si mýslím, že nemám moc velkou naději na úspěch. Podobné jednání mi moje přítelkyně dávají téměř všechny. Nechápu jednu věc, a to v čem je tedy chyba? Některí moji přátelé říkají, že jsem pozorný až romantický. Dělám vše aby se semnou měli dobře, od vaření večeří po výmýšlení veškeré zábavy (výlety apd.) Většinou to dopadně tak, že mě využijou k překlenutí nějakého svého špatného období a pak se vrhnou do náruče někoho jiného... Mám tedy jen takovou smůlu, nebo to už lepší nebude? Dokázali by jste z osobního kontaktu zjistit, jestli je semnou neco špatně? Děkuji za jakou koli odpověď
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    dotaz

    Dobrý den! Je mi 22 let a po gymnáziu jsem se neúspěšně pokoušela dostat na medicínu, a to třikrát. Letos se mi to konečně podařilo. Na školu jsem nastoupila, ale asi po měsíci jsem ji prostě vzdala. Zřejmě svou roli sehrál strach z účasti na pitevních cvičeních, ale myslím že také náročnost celého studia. Jsem totiž po operaci hydrocephalu. Studium jsem tedy na 2 semestry přerušila. Teď jsem si dala určitý čas na rozmyšlenou, ale nevím, jak se rozhodnout. Už odmalička mě studium lékařství velmi přitahovalo a vždy jsem tuto profesi chtěla dělat, snad také proto, že jsem velkou část svého dětství strávila po nemocnicích. Zarazilo mě, že jsem zkrátka "zdrhla" od problému. Nejsem sice nijak přehnaně odvážná, ale takovou reakci jsem ani sama od sebe nečekala. Jako bych to ani nebyla já... Nebyla jsem jednoduše schopná se racionálně rozhodnout. Dostala jsem strach a utekla! Na škole jsem neměla ani žádné kamarády (což je ale můj celoživotní problém), ani mé spolubydlící za moc nestály, dokonce mě asi po třech týdnech hned vystěhovaly, protože chtěly být na pokoji se svou spolužačkou ze střední. Ty první dívky byly příliš hlučné, zato ty druhé se mnou nekomunikovaly vůbec. Nějak jsem najednou začala ztrácet veškerou chuť do studia a navíc jsem ještě měla pocit, jako by se ostatním vše dařilo a mě se všechno zase sypalo na hlavu. Měla jsem zkrátka dojem, že to ostatní zvládají a já ne - jako například i v obyčejné angličtině, kterou jsem se učila na škole 9 let, ale tady jsem měla dojem, že absolutně ničemu nerozumím, byla jsem stále nějak "mimo"! I přesto všechno bych ale tuto profesi chtěla z celého srdce vykonávat! Nemám tušení, jak překonat vlastní "katastrofálně" nízké sebevědomí! Navíc jsem se cítila i velmi pyšná, dokonce i mamka byla na mě velmi hrdá a navíc si myslím, že pro mě to byl asi docela zázrak, dostat se na LF, jelikož abych pravdu řekla, studentku s tak špatným prospěchem ze střední tam si neměli. Když jsem vyplňovala formulář, ani jsem se se svým průměrem nevešla do těch jejich tabulek - na gymnáziu jsem totiž 2x propadla z matematiky, z chemie a fyziky jsem měla neustále trojky a maturitu z biologie jsem opakovala v září, a to jsem ji neudělala z trávicí soustavy člověka! Takže se domnívám, že jsem docela úkaz, co se týče studia na škole takového směru. Nevím, co dělat a byla bych Vám velmi vděčná za Vaši radu! Velice děkuji! Nashledanou.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    vztahy

    Ahojky, zdravím, jsem poslední dobou hodně rozpolcená, nevím si rady a přestávám se vyznávat ve svých vlastních pocitech. Poslední dobou často brečím a mám úzkostné stavy. Má se to tak, že jsem měla již několikaměsíční vztah, do přítele jsem byla hodně zamilovaná, sex byl taky v pořádku. Pak jsem potkala muže, který mě zaujal a hned jsme si rozuměli, dokonce jsme se i sešli. I když k ničemu mezi námi nedošlo,já začala polemizovat o svém současném vztahu. Nevím jestli jsem si ty chyby podvědomě hledala nebo tam opravdu byli jako např. poměrně časté návštěvy hospody, mizerný společný kulturní život a jeho nižší vzdělání.Vztah jsem nakonec ukončila a vzápětí začala další a zamilovala se. Jsme spolu asi měsíc, on má časově náročnou práci a spoustu zájmů, vč. sportů. nejprve mi to imponovalo, ale nyní jsem z toho nešťastná, protože na mě zbývá jeden až dva večery v týdnu, což mě trápí. Myslím si, že kdyby se do mě opravdu zamiloval tak by si pro mě udělal více času a často přemýšlím o minulém vztahu kde na mě měl přítel dostatek času a opravdu byl do mě zamilovaný-tím jsem si byla jistá. Nevím jestli mi chybí on nebo jsem jen osamocená a toužím po blízkosti, touze, pohlazení . . . Prosím, potřebuji poradit co dál?
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    ako ziskat spät doveru?

    Dobry den, velmi sa tesim, ze som konecne nasla on-line psycho.poradnu, lebo mam pocit, ze potrebujem odbornu pomoc. Moj problem zacal pred rokom, kedy som zistila, ze si manzel pise sms s nejakou zenou, viem ze v tom boli len sms a nic viac s nou nemal, ale ja som to prezivala ako velky podraz z jeho strany, pretoze som si myslela, ze on toho neni schopny ma takymto sposobom podviest. Sme 3 roky manzelia, nemame zatial ziadne deti, a aj rok po tejto krize sa neviem nad to preniest. Nemyslim na to stale, ale su dni, kedy si pripadam ako psychicky narušená a tým všetkým moc poznačená, nedokazem na to zabudut, aj ked som mu to odpustila a bavili sme sa o tom a dlho to rozoberali, bolo mu strasne luto co urobil a ospravedlnoval sa. Cítim, ze mu uz neverim tak ako predtym, ze tu uz nebude take ako to bolo. Brali sme sa s velkej lasky - po polrocnej znamosti, nemali sme ziadne problemy medzi sebou, ked boli konflikty, vzdy sme ich hned riesili aby nezostali nevypovedane ale toto mi aj rok po pride stale ako velka rana priamo do srdca. Obcas nad tym strasne moc uvazujem, vrtam sa v tom moc hlboko, a viem, ze to iba zhorsujem. Neviem ako mu mam na 100%verit - zaroven si pripadam, ze to poriadne prehanam, ze ked budem sledovat kde je a skym je za jeho chrbtom, tak to k nicomu nevedie. Velmi ho milujem, viem ze je to clovek s ktorym chcem zostarnut a mat deti, mame spolocne plany do buducnosti a ja by som si velmi priala aby sa splnili - no zelam si hlavne, aby som prestala mat tie cierne myslienky a aby som sa konecne prestala vrtat v minulosti a hladela vpred. Prosim pomozte mi, ako mam svoje myslienky nasmerovat dopredu a prestat sa zbytocne nicit tym co bolo.. Velmi pekne Vam dakujem za radu a pomoc. I.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    manželství

    dobrý den pane doktore,mam problém smanželem,zamiloval se do jiné ženy a chce s ni spát,vím to z dopisu.dohodli jsme se,že mu dám čas na rozmyšlenou,jestli chce naše manželství zachránit,řekl že neví.já jsem zoufalá a nevím co mám dělat,mám čekat nebo mu říct,že jsem četla ten dopis at mi řekne pravdu co chce,nevím jak se mám zachovat,můžete mi prosím poradit,já svého muže miluji a on miloval mě,jen se to ted pokazilo a á nevím jak to napravit,meli jsme v plánu děti,asi se toho najednou lekl.PROSÍM VÁS O CO NEJRYCHLEJŠÍ RADU,NEŽ BUDE POZDĚ.DĚKUJI MOC.
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Věkový rozdíl partnerů

    Dobrý den, mám se rozhodnout o svém životě, potřebuji proto poradit. Jde o rozhodnutí na celý život. Pokusím se to co nejstručněji a nejvýstižněji popsat. V létě jsem poznala na dovolené člověka, do kterého jsem se opravdu zamilovala, nejde o nějaké "holiday pobláznění", rozhodla jsem se kvůli němu opustit všechno, předtím jsem tu měla přítele 6 let! a všechno bylo naplánováno, po škole jsme se měli vzít, na jaře jsme měli začít stavět v mojí vesnici dům, problémy jsme nějaké vážné ve vztahu neměli, ale vždycky jsem cítila, že to možná není to co v životě chci, co moje osobnost potřebuje. Všechny rozdíly mezi mnou a mým partnerem jsem přecházela s tím, že ho miluju a to stačí, ale ve skutečnosti jsme byli až moc rozdílní, v hodně věcech (citových a myšlenkových) mi nevyhovoval, myslím že víte, co myslím. Takže tento vztah jsem po návratu z dovolené ukončila, řekla všechno rodině a rozhodla se, že po škole (v červnu) odejdu za mou láskou navždy. Měla bych asi napsat, že Abdul je muslim, pochází z Maroka, ale s tím problém žádný nemám. Všechno s ním bylo úžasné, jsem si jistá, že mě opravdu miluje a myslí to se mnou naprosto vážně. V prosinci ho mám jet navštívit do Maroka na tři týdny. Takže - všechno jsem si ujasnila, byla jsem si jistá svým rozhodnutím, doslova jsem si vybojovala doma, aby vzali mé rozhodnutí na vědomí, Abdul miluje mě, já jeho, nabídl mi opravdu krásný život na Krétě, všechno se mi líbí, nevadí mi, že nebudu dělat co vystuduju, opravdu ho miluju. Takže všechno bylo v pořádku. Ale. Občas, v sms a hovorech, se zmínil o nějakém svém tajemství. Nepřikládala jsem tomu důležitost, ale dnes mi to svoje tajemství řekl, a já nevím jak se k tomu mám postavit. Vím, že se mi to pokoušel říct už dřív, ale bál se, že mě ztratí. Jde o 15ti letý rozdíl mezi náma (24, 39). Lhal mi o svém věku. Všechno na co se chci zeptat je, jestli můžu žít s partnerem o 15 let starším. Vím totiž, že ho opravdu moc miluju, a nedokážu to jen tak změnit, opravdu nevím, jaké by mohli v budoucnu vzniknout problémy z tohoto rozdílu. Jinak je to opravdu úžasný člověk a nemám k němu jedinou výhradu. Teď opravdu nevím co mám dělat, ukončit to nedokážu. Ale nevím co děti atd... Na druhou stranu vidím, že v dnešní době je docela normální mít o hodně let staršího partnera. Rozhodně vím, že rodině ani přátelům to nesmím říct, asi by mě zamkli doma a nepustili za ním. Úplně bych zničila co jsem si doma vybojovala. Všichni si myslí že je mu 29. Moc děkuji za radu Marie

Stránky

Reklama

Reklama